20 Cdo 2600/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) Mgr. V. K., b) J. S., a c) Mgr. P. S., proti povinnému J. K., zastoupenému Mgr. Jiřím Částkou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 7, pro 23.230,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 Nc 2843/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích z 31. 3. 2006, č. j. 18 Co 547/2005-23, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil výrok I. usnesení z 28. 7. 2005, č. j. 5 Nc 2843/2005-10, jímž okresní soud nařídil exekuci, tak, že určil, kolik z (okresním soudem v součtu uvedené) vymáhané částky připadá na každou z oprávněných, a jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež trpělo nedostatky bránícími dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem; ze spisu přitom nevyplývalo, že by povinný byl právnicky vzdělán. K jeho žádosti mu okresní soud usnesením z 3. 11. 2009, č. j. 5 Nc 2843/2005-49, ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Jiřího Částku. Toto usnesení nabylo právní moci 21. 11. 2009, jelikož odvolání povinného (č. l. 52), odmítnuté podle § 218 písm. b) o. s. ř. usnesením krajského soudu z 25. 2. 2010, 4. j. 18 Co 46/2010-57, nemělo odkladný účinek (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/1970); na datu právní moci usnesení o ustanovení zástupce nezměnilo nic ani opravné usnesení z 22. 4. 2010, č. j. 5 Nc 2843/2005-64 (vydané navíc nadbytečně, jelikož se oprava týkala pouze adresy bydliště oprávněných a data narození povinného, tedy údajů v záhlaví), protože odvolání nesměřovalo proti výroku usnesením podle § 164 o. s. ř. opravenému, ani proti výroku na opraveném výroku závislému (viz rozhodnutí uveřejněné v téže Sbírce pod číslem 31/2001). Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.). Podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva soudu, aby dovolání bylo opraveno nebo doplněno, anebo žádost dovolatele o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, se proto po uplynutí lhůty stávají bezpředmětnými. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21). Dovolání z 27. 7. 2006 (na č. l. 29), sepsané povinným, neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a ani ze skutečností v něm uvedených nelze usoudit, zda je nějaký dovolací důvod dán. Protože ustanovený zástupce ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení o jeho ustanovení (tedy do čtvrtka 21. 1. 2010) vady dovolání neodstranil, marným uplynutím lhůty dle § 241b odst. 3 o. s. ř. se tyto vady staly neodstranitelnými; Nejvyšší soud proto k opožděně učiněnému doplnění dovolání z 19. 4. 2010 (na č. l. 67) nepřihlédl. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně usnesením z 29. 3. 2010 (č. l. 59) doručeným zástupci povinného 31. 3. téhož roku poskytl k doplnění dovolání 20-ti denní lhůtu (která byla ostatně zmeškána, když dovolání bylo podáno u soudu osobně až 26. 4. 2010), jelikož soud zákonnou dvouměsíční lhůtu předepsanou ustanovením § 241b odst. 3 věta druhá za středníkem o. s. ř. prodloužit nemůže. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud vadné dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. března 2012 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu