20 Cdo 697/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné JABLONEX GROUP a.s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, identifikační číslo osoby 46711538, proti povinné D. K., prodejem nemovitostí pro částku 417.885,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 E 725/2001, o dovolání D. P., jako právního nástupce původního přihlášeného věřitele M. P., zemřelého 17. 5. 2011, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 9. 9. 2010, č.j. 10 Co 425/2009-424, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením z 22. 1. 2009 č.j. 29 E 725/2001-399, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu v celkové výši 1.617.602,- Kč tak, že z ní budou uspokojeny přihlášené pohledávky 1. České republiky – Okresního soudu ve Frýdku-Místku v částce 7.810,- Kč 2. Finančního úřadu Ostrava I. v částce 78.805,- Kč 3. oprávněné v částce 1.328.435,70 Kč 4. Finančního úřadu v Ostravě I. v částce 202.551,- Kč s tím, že takto je celá rozvrhovaná podstata vyčerpána. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že na uspokojení pohledávky přihlášeného věřitele M. P., již kvalifikoval jako tzv. ostatní pohledávku ve smyslu ustanovení § 337c odst. 1 písm. f) o. s. ř., se z rozvrhované podstaty nedostalo nic. K odvolání věřitele M. P. krajský soud napadeným rozhodnutím (poté, co předchozí usnesení okresního soudu ze 7.11.2007 /č.l. 338a/, jímž bylo rozhodnuto jinak, zrušil) usnesení soudu prvního stupně potvrdil a s odvolací námitkou, že jeho pohledávka měla být jako zajištěná zástavním právem uspokojena ve třetí skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., se vypořádal závěrem, že na něj jako na zástavního věřitele pohlížet nelze, neboť zástavní právo zřízené v jeho prospěch smlouvou z 22.5.1996 dnem právní moci usnesení o příklepu (§ 336l odst. 2 o. s. ř.), jímž zastavenou nemovitost vydražil (a tudíž k ní nabyl vlastnické právo), tedy dnem 22.8.2007 (správně 19.7.2007, viz čl. 301a spisu) splynutím podle § 584 občanského zákoníku zaniklo. Podle názoru odvolacího soudu „by bylo v rozporu s právní úpravou zástavního práva jako práva věcného, zatěžujícího cizí věc, aby existovalo i v případě, že zástavní věřitel se stane vlastníkem zástavy, neboť zajištění vlastní pohledávky zástavním právem na vlastní nemovitosti není možné.“ V dovolání věřitel namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jeho zástavní právo k předmětné nemovitosti dnem právní moci usnesení po příklepu, jímž zastavenou nemovitost vydražil, splynutím zaniklo. Podle jeho názoru splynutí práva a povinnosti ve smyslu § 584 občanského zákoníku pro případ zástavního práva znamená, že dojde ke splynutí osoby zástavního věřitele a zástavního dlužníka, k čemuž ovšem v daném případě nedošlo; věřitel se totiž sice stal vlastníkem zastavených nemovitostí, nestal se však zástavním dlužníkem. Přestože z povahy zástavního práva plyne, že vlastník zastavených nemovitostí je totožný se zástavním dlužníkem, má dovolatel (věřitel) zato, že posuzovaný případ představuje výjimku z tohoto pravidla danou specifiky, která přináší aplikace procesních (a zvláště exekučních) norem a jejich účinků do hmotněprávních vztahů. Podstatou celého sporu je podle něho právní úprava výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, podle níž dochází k nabytí vlastnického práva k vydraženým nemovitostem (zaplacením nejvyššího podání) v odlišný okamžik než k zániku zástavního práva váznoucího na těchto nemovitostech (§ 337h odst. 1 o. s. ř. – dnem právní moci rozvrhového usnesení). Podle jeho názoru je smyslem této právní úpravy stanovení zvláštního procesního režimu pro ochranu účastníků exekučního řízení a zajištění účelu exekučního řízení, nikoli konstituovat z vydražitele pro uvedené období (mezi vznikem vlastnického práva a zánikem práva zástavního) zástavního dlužníka. Vydražitel veškeré své povinnosti spojené s vydražením nemovitostí splnil zaplacením nejvyššího podání, a nemá ve vztahu k zástavním věřitelům žádný dluh osobní ani věcný a již z tohoto důvodu je jeho postavení jako zástavního dlužníka vyloučeno. Vzhledem k uvedenému má zato, že se v důsledku nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem zástavním dlužníkem nestal, a že proto jeho zástavní právo nemohlo zaniknout splynutím podle § 584 občanského zákoníku. I kdyby dovolací soud jeho názor nesdílel, je dovolatel názoru, že pro účel zařazení pohledávky do skupin a určení jejího pořadí mají soudy vycházet z okamžiku rozhodného v době konání dražby, nikoli rozvrhového jednání. Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není důvodné. Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr krajského soudu, že na odvolatele jako na zástavního věřitele pohlížet nelze, neboť zástavní právo zřízené v jeho prospěch smlouvou z 22.5.1996 dnem právní moci usnesení o příklepu (§ 336l odst. 2 o. s. ř.), jímž zastavenou nemovitost vydražil, tedy dnem 22.8.2007 (správně 19.7.2007, viz čl. 301a spisu) splynutím podle § 584 občanského zákoníku zaniklo. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Podle ustanovení § 336l odst. 2 o. s. ř. se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu dnem právní moci rozvrhového usnesení. Podle ustanovení § 337h odst. 1 o. s. ř. zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení; § 336g odst. 3 tím není dotčeno. Předně není namístě dovolatelova argumentace, že se nestal zástavním dlužníkem, jelikož napadené rozhodnutí nedovozuje, že došlo ke splynutí osoby zástavního dlužníka a zástavního věřitele, nýbrž, že zástavní právo zaniklo v důsledku skutečnosti, že se zástavní věřitel stal vlastníkem zástavy. V odůvodnění svého rozsudku z 8.10.2008, sp. zn. 29 Odo 1324/2006, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 74/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že stane-li se zástavní věřitel vlastníkem zástavy, zajištěná pohledávka tím nezaniká, že však zanikne (splynutím ve smyslu § 584 občanského zákoníku) zástavní právo, které ji zajišťovalo. O takový případ jde v souzené věci (byť dílčí, navíc vnitřně rozporný závěr odvolacího soudu, že věřitel nabyl vlastnictví k vydražené nemovitosti „ke dni právní moci usnesení o příklepu“, případně „vkladem vlastnického práva“, správný není, neboť vlastníkem se vydražitel – jak plyne z ustanovení § 336l odst. 2 in fine o. s. ř. – stává /za splnění dalších podmínek/ ke dni vydání usnesení o příklepu, což však na konečném závěru o nedůvodnosti dovolání nic nemění). Z toho pak rezultuje závěr, že pohledávka přihlášeného věřitele nemohla být uspokojena ve skupině třetí podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., ale skupině šesté podle písmene f ) citovaného ustanovení. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné – aniž se (s ohledem na výše citovaný judikát) zabýval dalšími argumenty – podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl. Dovolatel zůstal procesně neúspěšný, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok shora uvedený. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. února 2012 JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.předseda senátu