23 Cdo 124/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobkyně Stavitelství SIZO, s. r. o., se sídlem Píšt' č. p. 592, PSČ 747 18, identifikační číslo osoby 26840359, zastoupené JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská tř. 451/11, PSČ 702 00, proti žalované Bytostav Poruba, a. s., se sídlem v Ostravě - Porubě, Dělnická č. 382, identifikační číslo osoby 45192464, zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Bílovická č. 62, o zaplacení částky 2,708.780,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 235/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. července 2010, č. j. 5 Cmo 203/2010 - 129, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. července 2010, č. j. 5 Cmo 203/2010-129, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 19. dubna 2010, č. j. 42 Cm 235/2007-121, kterým bylo rozhodnuto, že se žalované nevrací zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 108.350,- Kč ve smyslu ust. § 10 odst. 3,5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. „), ve kterém namítá, nesprávné právní posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./a dále že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí /§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. /. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou" nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku 2,708.780,70,-Kč s příslušenstvím, nýbrž o nevrácení soudního poplatku za odvolání ve smyslu ust. § 10 odst. 3 a 5 zák. č. 549/1991 Sb. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nevrácení soudního poplatku za odvolání, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit. Lze uzavřít, že dovolání žalované není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. května 2012 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu