23 Cdo 3018/2010-604 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. K., proti žalovaným 1) JUDr. P. S., 2) Ing. V. K., Csc., zastoupenému JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 15, 3) Ing. I. B., 4) Ing. P. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Polákem, advoátem se sídlem Liběšice č. 89, 5) Českému národnímu investičnímu konsorciu se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí č. 17, 6) České investiční společnosti, a. s., v Praze 4, Na zámecké č. 457/5, zastoupené JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 457/5, o zaplacení 9,076.272,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 285/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2010, č. j. 39 Co 570/2009 - 547, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2010, č. j. 39 Co 570/2009 - 547, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. srpna 2009, č. j. 20 C 285/2009 - 505, kterým byl žalobci k ochraně jeho zájmů ustanoven v této věci zástupce Mgr. K. J., ve smyslu ust. § 30 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že soudy nepostupovaly správně při posouzení jeho odvolání. Dovolatel žádá o přešetření postupu odvolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdo 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o ustanovení zástupce žalobce k ochraně jeho zájmů, je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř., kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o ustanovení zástupce žalobce ve smyslu § 30 o. s. ř. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. února 2012 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu