23 Cdo 4099/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 21, proti žalovanému P. M., o zaplacení částky 69.574,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 44/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 16 C 44/2009-65, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. srpna 2010, č. j. 22 Co 595/2010-95, potvrdil usnesení Okresního soudu ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 16 C 44/2005-65, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného ze dne 22. září 2009 jako opožděné ( 208 odst. 1 o. s. ř.). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že soud řádně a spravedlivě nezhodnotil důkazy a nesprávně vyložil zákon. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou" nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku 69.574,70,-Kč, nýbrž o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu § 208 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu § 208 odst. 1 o. s. ř. ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit. Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2012 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu