25 Cdo 2512/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra rozhodl v právní věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, proti žalovanému městu Lanškroun, se sídlem úřadu v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 12, IČO: 00279102, zastoupenému Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, Pivovarské nám. 557, o zaplacení 96.164,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 4/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 19 Co 363/2009-73, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.837,50 Kč k rukám Mgr. Jana Urbana, advokáta se sídlem v Lanškrouně, Pivovarské nám. 557, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 22. 5. 2009, č. j. 12 C 4/2009-48, zamítl žalobu na zaplacení 96.164,- Kč se zákonnými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 1. 12. 2007 dopoledne uklouzl v Lanškrouně na chodníku, který je ve vlastnictví žalovaného, a způsobil si frakturu pravého kotníku. Na chodníku byla vrstva ušlapaného sněhu, chodník byl posypán, jeho údržba proběhla toho dne v 5.15 - 5.20 hod. vozidlem Multicar. Soud věc posoudil podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že žalovaný nezanedbal údržbu předmětného chodníku a zprostil se odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci, neboť učinil veškerá dostupná opatření ke zmírnění závad ve schůdnosti předmětného chodníku a není v možnostech údržbu provádějící organizace zajistit, aby byla vrstva sněhu zcela odstraněna. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 11. 2009, č. j. 19 Co 363/2009-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě zjištěného skutkového stavu se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Technické služby města náležitě ošetřily chodník od sněhu, žalovaný neporušil své povinnosti a neodpovídá žalobci za škodu, která mu vznikla uklouznutím na chodníku. Příčinou úrazu žalobce nebyla závada ve schůdnosti místní komunikace, chodník byl sice pokryt slabou vrstvou rozbředlého sněhu, ale byl ráno před úrazem ošetřen technickými službami (prohrnut a posypán) a během dne již sníh nepadal, nebylo tedy třeba provádět další úklid. Závadu ve schůdnosti chodníku žalovaný odstranil (zmírnil) a tím se odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci zprostil. Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí, nýbrž v podstatě pouze převzal závěry rozsudku soudu prvního stupně a nezabýval se všemi odvolacími námitkami žalobce. Namítá, že žalovaný svá tvrzení prokazoval pouze svědeckými výpověďmi, jež měly hodnotu nanejvýš účastnické výpovědi, neboť svědci žalovaného nebyli nestranní a měli zájem na výsledku řízení. Jednalo se totiž o zaměstnance právnické osoby, která by v případě pochybení při úklidu chodníku nesla odpovědnost za škodu, a bylo tedy v jejich zájmu, aby tvrdili, že povinnosti ohledně úklidu chodníku byly splněny. Soudy se nezabývaly otázkou, proč nelze odpovědnost vlastníka dovodit analogicky podle § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., neboť komunikace, kde došlo k pádu žalobce, je používána pouze jako chodník hraničící se silnicí. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání proti napadenému rozsudku není podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel ani nenastiňuje, v jakém směru by napadené rozhodnutí mělo mít zásadní právní význam. V dovolání pouze zpochybňuje zjištěný skutkový stav, což není vadou řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jak uvádí dovolatel, ale dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který je v tomto případě nepřípustný. Pokud dovolatel uvádí, že měl být aplikován § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, nikoli § 27 odst. 3 tohoto zákona, je tato úvaha nepochopitelná, neboť aplikace tohoto ustanovení by vylučovala pasivní legitimaci žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že chodník byl uklizen odhrnutím sněhu a posypán inertním materiálem ke zmírnění závad ve schůdnosti chodníku, byly tedy naplněny liberační důvody a žalovaný se své odpovědnosti zprostil. Žalobce měl prokázat svá tvrzení ohledně vzniku škody v souvislosti s pádem na chodníku v důsledku závady způsobené povětrnostními vlivy, avšak nenavrhl k tomu žádný důkaz. Zpochybňování věrohodnosti svědků se zdá žalovanému úsměvné, naopak výpovědi otce a bratra žalobce lze považovat za uměle vykonstruované. Poukazuje na to, že odpovědnosti se zprostil nikoli smluvním zajištěním úklidu chodníku, ale skutečností, že chodník byl uklizen. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v dané věci posuzuje podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel sám v dovolání žádnou právní otázku zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. nevymezuje, uplatňuje především námitky proti zjištěnému skutkovému stavu a namítá vady řízení. Námitkami, jejichž obsahem jsou výhrady k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému hodnocení provedených důkazů, včetně námitek zpochybňujících věrohodnost některých z důkazů, na nichž soudy založily svá rozhodnutí, dovolatel nenapadá právní posouzení věci, nýbrž zjištěný skutkový stav, jde tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Pokud uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nesplňuje požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř., přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však tímto důvodem založit nelze; přezkoumávání těchto okolností je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zákonem výslovně vyloučeno. Tyto důvody jsou uplatnitelné pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., což není tento případ. Ani otázka možné aplikace § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nemá ve věci zásadní význam, neboť její řešení by nemělo vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. I pokud by byl žalovaný pasivně legitimován podle ust. § 27 odst. 4 tohoto zákona, za prokázaného skutkového stavu (jehož správnost nemůže být v dovolacím řízení při posuzování přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přezkoumávána), by plně obstál závěr o naplnění liberačních důvodů podle tohoto ustanovení. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Dovolání není přípustné ani v rozsahu, v němž směřuje proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, uveřejněné pod č. 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovolací soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 5.537,50 Kč [odměna z částky určené podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaokrouhlená podle § 16 odst. 2 této vyhlášky a krácená dvakrát o polovinu podle § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., v částce 300,- Kč, tj. celkem 5.837,50 Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 29. května 2012 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu