26 Cdo 1164/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) V. H., a b) K. H., zastoupených JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem Dobříš, 28. října 661, proti žalovanému Bytovému družstvu Jasmínová 2695, se sídlem Praha 10, Jasmínová 2695, zastoupenému Mgr. Jiřím Naušem, advokátem se sídlem Praha 8, Peckova 9, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 525/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010, č. j. 21 Co 227/2010-105, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 11. 2009, č. j. 26 C 525/2008-49, zamítl žalobu na určení, že výpověď žalovaného z nájmu „bytu číslo 13 o velikosti 2+1 s příslušenstvím o výměře 52,18 m2, v 5. podlaží domu č.p. 2697 v katastrálním území Z., obec P., J. č.or. 53, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny, WC, lodžie, spíže a sklepa“ (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) ze dne 19. 2. 2007, doručená žalobcům dne 22. 2. 2007, je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2010, č.j. 21 Co 227/2010-105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu předmětného bytu, daná žalovaným (vlastníkem předmětného domu) žalobcům (nájemcům předmětného bytu) dopisem ze dne 19. 2. 2007 (dále jen „Výpověď“) je platným právním úkonem, že obsahuje všechny zákonné náležitosti a že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) byl naplněn, neboť žalobci nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále „úhrada za služby“) ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a uvedených plateb. Odvolací soud rovněž přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že okolnost spočívající v tom, že žalobci před doručením Výpovědi svůj dluh na nájemném spolu s jeho příslušenstvím zaplatili (dne 19. 2. 2007), může být významná pouze pro posouzení věci z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 532/2000). Konstatoval, že Výpověď není neplatná ani pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), neboť žalobci se nenacházeli v natolik nepříznivé situaci, jež by jim znemožňovala řádně platit nájemné a zálohy na služby, když navíc již v minulosti dlužili na nájemném vysokou částku, kterou žalovanému spláceli. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývali (pouze odkázali na poučení odvolacího soudu o tomto opravném prostředku) a uplatnili v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nikoli „§ 241a odst. 3 o.s.ř.“, na nějž nesprávně odkázali). Uvádějí, že před doručením Výpovědi zaplatili svůj dluh na nájemném i s příslušenstvím, že žalovanému nevznikla žádná újma, že již platí nájemné a zálohy na služby řádně a včas, že jsou starobními důchodci s nízkými příjmy a že žalovaný měl ,,poměrně vysoko nastaveny zálohy na služby“. Namítají, že Výpověď je tak z posléze uvedených důvodů v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad jeho vykonatelnosti. V podání, jež bylo doručeno soudu prvního stupně dne 1. 9. 2010, žalobce a) znovu zdůraznil okolnosti, na něž poukázal již v dovolání a jež měly soudy obou stupňů zohlednit při posuzování souladu Výpovědi s dobrými mravy. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností. Dovolání není v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (který byl zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11, s účinností k 31. 12. 2012), podle něhož je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží. Dovolatelé výslovně neoznačují otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jde-li o námitku týkající se rozporu Výpovědi s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), posuzuje ji soud podle právní úpravy účinné od 31. 3. 2006 (na rozdíl od právní úpravy účinné do uvedeného data) v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč.zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod R 28/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně nelze ztratit ze zřetele, že při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 39 obč.zák. pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 24. 11. 2010, sp.zn. 26 Cdo 5277/2009, z 14. 4. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2773/2010, a z 16. 11. 2011, sp.zn. 26 Cdo 4136/2010, a usnesení z 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 3801/2010, a z 7. 12. 2011, sp.zn. 26 Cdo 4050/2010). Se zřetelem k řečenému nelze odvolacímu soudu vytýkat, že při posuzování otázky naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu nezohlednil okolnost spočívající v tom, že dovolatelé ke dni doručení Výpovědi svůj dluh na nájemném uhradili; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe. Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. dubna 2012 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu