26 Cdo 3203/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. H., bytem v K., zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Roubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 1058/8, proti žalované K. D., bytem v K., o výpovědi z domu, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 9 C 38/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010, č. j. 26 Co 527/2010-31, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010, č. j. 26 Co 527/2010-31, a usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. září 2010, č. j. 9 C 38/2010-20, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 15. 12. 2010, č. j. 26 Co 527/2010-31, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – východ (soud prvního stupně) ze dne 24. 10. 2009, č. j. 9 C 38/2010-20, kterým byla odmítnuta žaloba a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání žalobce ze dne 20. 4. 2010, včetně dalších podání, kterými reagoval na výzvu soudu, aby odstranil vady žaloby, není projednatelné, neboť z něj není zřejmé, čeho se domáhá, zda a jaká povinnost má být žalované uložena, případně o jakém právním vztahu a jak má být rozhodnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a odůvodnil je § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z jeho podání je patrné, že se domáhal určení neplatnosti výpovědi, kterou mu dala žalovaná, soud se měl proto věcí zabývat meritorně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal, že dovolání - podané včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) - je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a je i důvodné. V podání žalobce ze dne 20. 4. 2010, které je podle svého obsahu žalobou, nebyl dostatečně určitě vymezen předmět řízení, zejména v něm nebylo uvedeno, o čem a na jakém (skutkovém) základě má soud rozhodnout. Soud prvního stupně postupoval v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř. a vyzval žalobce k odstranění vad žaloby (usnesením ze dne 7. 5. 2010, č. j. 9 C 38/2010-3). Ani z dalších podání žalobce však není zřejmé, čeho se domáhá a tato vada žaloby by byla důvodem pro její odmítnutí podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Řízení před soudy obou stupňů je však postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a i když nebyla výslovně uplatněna v dovolání, musel k ní dovolací soud přihlédnout (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Již soud prvního stupně dospěl k závěru, že poměry žalobce odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků (usnesení z 6. 8. 2010, č. j. 9 C 38/2010-19). Ke stejnému závěru - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobce - dospěl i v dovolacím řízení a usnesením ze dne 14. 7. 2011, č. j. 9 C 38/2010-47 (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení 243c odst. 1, § 167 odst. 1 a § 159a odst. 4 o. s. ř. vázán), mu zároveň ustanovil zástupce z řad advokátů. K tomuto rozhodnutí však neměl přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Žalobce nemá právnické vzdělání, v řízení před soudy nebyl zastoupen, z obsahu spisu vyplývá, že měl snahu vyhovět výzvám soudu směřujícím k odstranění vad žaloby a pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu dostát. V zájmu ochrany jeho práv (podle Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) měl soud prvního stupně poučit žalobce o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.) již v této fázi řízení. V případě, že by žalobce svého práva využil, bylo namístě (z pohledu následně vydaného usnesení ze dne 14. 7. 2011, č. j. 9 C 38/2010-47) jeho žádosti vyhovět a zástupce mu ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení § 30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Soud prvního stupně však žalobci poučení neposkytl a odvolací soud jeho pochybení v tomto směru neodstranil. Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. června 2012 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu