28 Cdo 4293/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce OSA – Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, o.s., IČ 63839997, se sídlem Čs. armády 20, Praha 6, zastoupené JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem Zámecká 20, Ostrava, proti žalovanému Národnímu centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, IČ 00023850, se sídlem Vinařská 956/6, Brno, zastoupenému JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 8, Brno, o zaplacení částky 49.113,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 240/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Co 160/2011-135, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 5058,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., advokáta se sídlem Bašty 8, Brno. Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudkem ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Co 160/2011-135, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2011, č. j. 23 C 240/2010-100, jímž soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 49.113,- Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; co do důvodů má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost z důvodu uvedeného v § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dále žalovaný shledává dovolání zjevně neopodstatněným, protože v něm žalobce jen opakuje argumentaci uplatněnou již v předchozím řízení. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V projednávané věci napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 49.113,- Kč. Protože požadované plnění nepřesahuje částku 50.000,- Kč, není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3915,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4, § 15, § 14, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o 20 % DPH ve výši 843,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 25. ledna 2012 JUDr. Iva B r o ž o v á předsedkyně senátu