28 Nd 157/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému Bytovému družstvu KOLEKTIV, IČ 62739735, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Hřbitovní 3479/39, zastoupenému JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o určení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva, o námitce podjatosti, takto: Soudci Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegerová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 24/2011. O d ů v o d n ě n í : Ve shora označené právní věci právní zástupce žalovaného JUDr. Jiří Ondroušek podáním ze dne 23. 12. 2011, došlému Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal návrh na vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Vrchního soudu v Praze, a to podle § 14 a násl. o. s. ř. Návrh odůvodnil skutečnostmi a důkazy, které jsou podrobně rozvedeny a doloženy (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. Nco 65/2007 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. Nco 290/2005) v podání žalovaného ze dne 24. 5. 2011, v návrhu ze dne 2. 6. 2011 a v doplnění ze dne 8. 6. 2011. Odkázal v plném rozsahu na obsah těchto podání a k nim připojených listin. Z obsahu spisu se podává, že dotčené soudkyně a soudci nemají k věci a k účastníkům žádný vztah, necítí se být podjatí a nevidí důvody k vyslovení vyloučení projednávání uvedené věci. Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený (§ 16 odst. 1 o. s. ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§ 16 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán (§ 15a odst. 3 o. s. ř.). K tomu se sluší připomenout závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu České republiky publikované pod 65, ve svazku 8, str. 141 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vydávané C.H.Beck, Praha. Podle nich pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudu jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele. Stejně tak se připomínají závěry plynoucí z nálezu publikované ve zmíněné sbírce ve svazku 23., pod č. 98, str. 11. Podle nich subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Podle § 25b odst. 1, věty první o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudu věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o.s.ř.). Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit trestním řádem a občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srov. k tomu závěry rozhodnutí zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/1996). Tomu odpovídá, že k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené proti soudcům Vrchního soudu v Praze je povolán Nejvyšší soud České republiky. Z toho, co bylo shora uvedeno, tak plyne, že ohledně žádného ze soudců, vůči němuž žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce vznesl námitku podjatosti, se nenabízí závěr o existenci předpokladů uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. V souladu s výkladem plynoucím zejména shora ze shora uvedených nálezů Ústavního soudu České republiky, jakož i judikatury obecných soudů, dospěl proto Nejvyšší soud České republiky k závěru vyjádřenému ve výroku tohoto usnesení. Toto usnesení jako usnesení nadřízeného soudu (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) je závazné pro soud a pro účastníky řízení (§ 16b věta první o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. června 2012 JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r. předseda senátu