28 Nd 158/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce J. H., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 26 C 53/2010, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto: Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 53/2012. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč z důvodu odškodnění nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 69/2005. V průběhu řízení o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 2011, č.j. 26 C 53/2010-65, žalobce podáním ze dne 24. 1. 2012 navrhl, aby z projednání a rozhodnutí věci byli vyloučeni soudci Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze. Návrh ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze odůvodňoval tím, že dne 4. 4. 2008 vůči tomuto soudu podal žalobu z důvodu protiprávního postupu při vyřizování věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 125/2002. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2008, sp. zn. Nd 60/2008, ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002 a ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 4 Nd 153/2001, přitom namítal, že soudní řízení vedené proti Vrchnímu soudu v Praze staví tento soud a všechny jeho soudce vůči žalobci do specifického protikladného vztahu, který již nelze označovat za nepodjatý. Nejvyšší soud jako soud nadřízený (§ 16 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti směřující podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalobcova podání k tomu, aby soudci Vrchního soudu v Praze, určení rozvrhem práce k rozhodnutí o námitce podjatosti směřující vůči soudcům Městského soudu v Praze, byli z projednání věci vyloučeni, není důvodná. Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávaní a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 15a odst. 1 věta prvá, § 14 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze - jak vyplývá z obsahu spisu - má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 53/2012 projednat a rozhodnout senát 9 Cmo, v němž působí soudci JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Ladislav Derka, popřípadě zastupující senát 5 Cmo, v němž jsou zařazeni soudci JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová. Všichni jmenovaní soudci shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávaní a rozhodnutí předmětné věci, a že nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení. Z vyjádření soudců určených rozvrhem práce k projednání a rozhodnutí věci, ale ani z obsahu spisu, se tak v posuzovaném případě nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). Důvodem k pochybnostem o nepodjatosti uvedených soudců přitom nemohou být ani úvahy žalobce založené na skutečnosti, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu soudců k účastníkům a k projednávané věci, a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování. Soudci soudu, jenž jedná za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, totiž nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u nějž působí. V souladu s tímto právním názorem byla dosavadní rozhodovací praxe usměrněna usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 65/2010, které tak znamenalo odklon od dřívější judikatury prezentované v rozhodnutích citovaných žalobcem. Nejvyšší soud proto rozhodl, že uvedení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 53/2012. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. května 2012 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu