NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 1247/2012-74 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně UNILEASING a. s., se sídlem v Klatovech 1, Randova 214, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 25 20 55 52, zastoupené Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem, se sídlem v Klatovech 1, Randova 204, PSČ 339 01, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Richardem Syslem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 255/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2011, č. j. 48 Cm 255/2010-22, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 16. prosince 2011, č. j. 48 Cm 255/2010-22, jímž Krajský soud v Plzni – odkazuje na ustanovení § 175 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – odmítl jako neodůvodněné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20. srpna 2010, č. j. 48 Cm 255/2010-10. Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, domáhaje se jejich zrušení. V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (pro neodůvodněnost), není rozhodnutím ve věci samé (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 56/2002, uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam taxativně vypočtených případů. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu první a 3 o. s. ř., když řízení o „dovolání“ žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně bylo zastaveno a dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. července 2012 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu