29 Cdo 2002/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ASKO kovo, s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem v Kamenickém Šenově, 9. května 762, PSČ 471 14, identifikační číslo osoby 25 43 54 26, proti žalované TENOS, spol. s r. o., se sídlem v Kamenickém Šenově, 9. května 762, PSČ 471 14, identifikační číslo osoby 49 90 18 93, o zaplacení 850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 92/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2011, č. j. 14 Cmo 524/2010-97, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. září 2010, č. j. 39 Cm 92/2010-60, kterým tento soud rozhodl, že zpětvzetí žaloby je neúčinné. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož důvodnost opírá o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, jímž soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí však usnesením „ve věci samé“ není. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1999, sp. zn. 20 Cdo 399/99). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. dubna 2012 doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu