3 Tdo 217/2012-27U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. února 2012 o dovolání podaném J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 381/2011 ze dne 22. 8. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 213/2010, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 7 T 213/2010 ze dne 4. 7. 2011 byl dovolatel uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. V předmětné věci podal J. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 381/2011 ze dne 22. 8. 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku Za uvedený přečin byl J. S. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že před soudy vždy uváděl, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil a pokud se k němu v rámci přípravného řízení doznal tak pouze proto, že jeho doznání před orgány Policie České republiky bylo vynucené. Přitom oba soudy nehodnotily ve věci provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a nevzaly v úvahu jeho argumentaci stran jeho výpovědi, kterou učinil v přípravném řízení. Má za to, že při existenci důkazní nouze měly v jeho věci aplikovat princip in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a „vydal rozhodnutí, že se odsouzený zprošťuje obžaloby (návrhu na potrestání) v celém rozsahu“. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatel své námitky uplatnil výlučně proti správnosti učiněných skutkových zjištění, ze kterých oba soudy vycházely. Prostřednictvím těchto výhrad potom brojí právě proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudy, nikoli však proti správnosti právního posouzení skutku, když se takto domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Přitom státní zástupkyně uvedla, že z dostupných spisových materiálů nelze usoudit na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Proto navrhla takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozsudku odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč akceptovaly výpověď dovolatele z přípravného řízení jako pravdivou, a to i s ohledem na svědecké výpovědi policistů P. H. a M. Š. Poukázaly rovněž na výpověď poškozeného L. B., který dovolatele na útěku z místa poblíž činu poznal, když na tomto místě byly nalezeny věci patřící právě poškozenému. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých (ve věci provedených) důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. února 2012 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka