3 Tz 104/2011-I - 25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu dne 21. září 2012 v trestní věci obviněného R. L., takto: Podle § 138 tr. ř. z důvodů uvedených v § 131 odst. 1 tr. ř. se v opisech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 3 Tz 104/2011, opravuje písařská chyba v jeho odůvodnění, a to na straně č. 7 v odstavci druhém, kde bylo nesprávně uvedeno: „Nad rámec výše uvedeného lze ještě dodat, že z ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. vyplývá, že odsouzený, u něhož pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, může podat návrh na zrušení příslušného rozhodnutí a konání nového veřejného zasedání“, a to tak, že odstavec 2 na straně 7 odůvodnění tuto větu neobsahuje a správně zní: „Ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud při svém rozhodování přihlížel. Vycházel z toho, že stížnost pro porušení zákona představuje průlom do právní moci rozhodnutí a narušuje tak jeho stabilitu. To znamená, že v každé konkrétní věci musí vždy převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, nad zájmem na jeho stabilitě a nezměnitelnosti. Je nesporné, že na právní moci vadami zatíženého rozhodnutí bude možno trvat jen tehdy, pokud by tím nebylo ohroženo spravedlivé a správné rozhodování. Tak tomu může být (jde-li o procesní vady) v případech, kdy zjištěný vadný postup řízení neměl vliv na správnost napadeného rozhodnutí a zejména, je-li zjevné, že tuto vadu nelze již napravit a přitom ani po formální stránce bezchybné řízení by nevedlo k jinému výsledku“. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 T 1/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 8 To 360/2005, byl obviněný R. L. odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 0 PP 10/2007, obviněného R. L. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody a zároveň nad obviněným vyslovil dohled. Jelikož obviněný neplnil stanovený dohled Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 6. 2011, sp. zn. 0 PP 10/2007, rozhodl tak, že podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku obviněný R. L. vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 T 1/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 8 To 360/2005, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 0 PP 10/2007. Proti posledně označenému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona s tím, že podle jeho názoru bylo napadené usnesení učiněno na základě vadného postupu v řízení a byl jím porušen zákon v § 2 odst. 9 a § 315 odst. 2 tr. ř. a v § 35 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů v neprospěch obviněného R. L. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 3 Tz 104/2011, podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že pokud v dané trestní věci rozhodl o konání řízení proti uprchlému předseda senátu a nikoli senát byl takový postup v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními, ovšem předmětná vada řízení nemohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí do té míry, aby bylo možno důvodně předpokládat, že pokud by soud ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. dodržel, tj. rozhodl o konání řízení proti uprchlému v senátu, mohl by ve veřejném zasedání zjistit jiný skutkový stav věci (vedoucí k odlišným právním závěrům) a v důsledku toho rozhodnout jinak, než napadeným usnesením učinil. Ve vyhotovení usnesení, a to v jeho odůvodnění na straně č. 7 v odstavci druhém Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že vycházel z toho, že stížnost pro porušení zákona představuje průlom do právní moci rozhodnutí a narušuje tak jeho stabilitu. To znamená, že v každé konkrétní věci musí vždy převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení nad zájmem na jeho stabilitě a nezaměnitelnosti. Je nesporné, že na právní moci vadami zatíženého rozhodnutí bude možno trvat jen tehdy, pokud by tím nebylo ohroženo spravedlivé a správné rozhodování. Tak tomu může být (jde-li o procesní vady) v případech, kdy zjištěný vadný postup řízení neměl vliv na správnost napadeného rozhodnutí a zejména, je-li zjevné, že tuto vadu nelze již napravit a přitom ani po formální stránce bezchybné řízení by nevedlo k jinému výsledku. V opisech usnesení došlo při manipulaci s počítačem v odůvodnění usnesení na straně č. 7 v odstavci druhém k nesprávnému vložení a uvedení věty: „Nad rámec výše uvedeného lze ještě dodat, že z ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. vyplývá, že odsouzený, u něhož pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, může podat návrh na zrušení příslušného rozhodnutí a konání nového veřejného zasedání.“ Podle § 131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Podle § 138 tr. ř. jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku (tzn. i § 131 odst. 1 tr. ř.). Jelikož v opisech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 3 Tz 104/2011, došlo k písařské chybě, a to v jeho odůvodnění na straně č. 7 v odstavci druhém, kde bylo nesprávně uvedeno: „Nad rámec výše uvedeného lze ještě dodat, že z ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. vyplývá, že odsouzený, u něhož pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, může podat návrh na zrušení příslušného rozhodnutí a konání nového veřejného zasedání“, předseda senátu tuto písařskou chybu opravil tak, aby opisy usnesení byly v naprosté shodě s odůvodněním usnesení, jak bylo vyhlášeno a vyhotoveno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. září 2012 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata