30 Cdo 140/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobkyně A. Ch., zastoupené JUDr. Františkem Penkem, advokátem, se sídlem v Jistebnici 29, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 173/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 17. 6. 2011, č. j. 51 Co 72/2011 - 55, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2011, č. j. 51 Co 72/2011 – 66, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 11. 2010, č. j. 26 C 173/2010 – 28, do částky 142.000,- Kč zastavil řízení a zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy v částce 858.000,- Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 142.000,- Kč. Ta měla vzniknout žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 nejprve pod sp. zn. 32 C 339/93 a následně pod sp. zn. 32 C 119/2005 (dále jen „původní řízení“), spočívajícího v nepřiměřené délce daného řízení, když zadostiučinění ve výši 142.000,- Kč vyplacené dobrovolně žalovanou žalobkyni považoval za dostatečné. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části tak, že žalobě vyhověl do částky 123.300,- Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu jej potvrdil. Výrok o částečném zastavení řízení zůstal odvoláním nedotčen a samostatně nabyl právní moci. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně (tj. ohledně zamítnutí žaloby do částky 734.670,- Kč s příslušenstvím) podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen OdpŠk), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. To však není případ žalobkyně, které bylo celkem přiznáno za 17 roků a sedm měsíců trvající řízení zadostiučinění ve výši 265.330,- Kč, přičemž odvolací soud s přihlédnutím k mimořádným okolnostem věci vyšel ze základní částky zadostiučinění 20.000,- Kč za jeden rok trvání řízení, nikoli z částky 15.000,- Kč za prvé dva roky a dále pak za každý rok trvání řízení, jak by bylo jinak obvyklé. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, který je spolu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nevyššího soudu, veřejnosti dostupný na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Nesouhlas žalobkyně s výší přiznaného zadostiučinění proto napadenému rozsudku zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. nepřiznává. V otázce posouzení kritéria složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), které jako jediné ze zákonných kritérií rozhodných pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobkyně ve svém dovolání zpochybňuje, nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „Stanovisko“/, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 23. května 2012 JUDr. František Ištvánek, v.r. předseda senátu