30 Cdo 1803/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně FTV Prima, spol. s r.o., se sídlem v Praze 8 - Libeň, Na Žertvách 24/132, IČO 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalovanému Art Forum 21 Praha, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Kunětická 2534/2, IČO 25769391, zastoupenému JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Z. Z., o návrhu na zrušení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 41/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č.j. 3 Co 175/2010-252, takto: Dovolání žalobce se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2010, č.j. 34 C 41/2008-190, výrokem I. zamítl žalobu, aby bylo žalovanému zakázáno užívat v rozsudku individualizované literární dílo, výrokem II. bylo zrušeno předběžné opatření nařízené výrokem I. usnesení téhož soudu ze dne 8. února 2008, č.j. 1 Nc 1305/2008-34, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. 3 Co 50/2008-69, a výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 30. září 2010, č.j. 3 Co 175/2010-252, Vrchní soud v Praze potvrdil výrok II. výše uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno zmíněné předběžné opatření. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však není přípustné. Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v září roku 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Podle ustanovení § 237 odst. l o.s.ř. není dovolání v této věci přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zrušení předběžného opatření, který má povahu usnesení, však usnesením ve věci samé není (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na skutečnosti, že se tedy dovolací soud nemá důvodu zabývat tím, zda je toto dovoláním napadené rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přitom nemůže ničeho změnit ani skutečnost nepřesné formulace poučení, které je připojeno k uvedenému usnesení odvolacího soudu. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. pak nezakládají přípustnost dovolání v této věci proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. května 2012 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu