30 Cdo 4014/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o 1.100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 82/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 3. 2011, č. j. 8 C 82/2009-94, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 19 Co 174/2011-101, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 3. 2011, č. j. 8 C 82/2009-94, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 19 Co 174/2011-101, se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 8. 3. 2011, č. j. 8 C 82/2009-94, odmítl žalobu na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že stát (Česká republika – Okresní soud v Kutné Hoře) má právo na jím hrazené náklady v řízení ve výši 30,40 Kč. K odvolání žalobce směřujícímu proti výroku o povinnosti nahradit náklady hrazené státem Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení hrazených státem podal žalobce dovolání a navrhl, aby mu byly tyto náklady prominuty, příp. aby mu bylo povoleno zaplatit je ve splátkách po 5,- Kč. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“ Žalobce výslovně napadl dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pod bodem I. výroku tohoto usnesení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz.). Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. taxativním výčtem. Dovolání směřuje výlučně do výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení hrazených v tomto řízení státem. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10). Z toho důvodu dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. ledna 2012 JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu