30 Cdo 671/2012-91 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. M. L., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 82/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, č. j. 15 Co 314/2010 – 64, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2010, č. j. 20 C 82/2009 - 38, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 270.000,- Kč s příslušenstvím, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem v jeho trestní věci, projednávané u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 T 3/2002 (dále jen „původní řízení“), spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Pokud vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2008, č. j. 6 To 96/2007 – 10530, byl mimo jiné žalobci uložený trest odnětí svobody v trvání devíti roků snížen o jeden rok z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání žalobce a žalobce v dovolání namítá, že ke snížení trestu došlo z důvodu významné změny „právní kvalifikace ve prospěch obžalovaného, tj. zproštění a snížení škody o 51,5 mil. Kč“, jde o námitku proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. K takové námitce, představující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Posouzení žalobcova nároku z hlediska dřívějšího odškodnění utrpěné újmy v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání jinak, tj. ve formě snížení uloženého trestu, pak odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. část V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2640/2010, jež jsou veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 3. dubna 2012 JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu