33 Cdo 1232/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Š. S., zastoupenému Mgr. Josefem Fiřtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 32, proti žalované INGEKO, s. r. o., se sídlem v Praze 5, V Úvalu 30/158, zastoupené Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Školská 3/660, o 170.231,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 176/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2009, č. j. 28 Co 429/2009-140, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.280,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Moniky Cihelkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Školská 3/660. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. května 2009, č. j. 16 C 176/2008-102, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení sporné částky z titulu smluvní pokuty, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel otázce výkladu čl. 4. bodu 1 písm. d) v návaznosti na čl. 5. bodu 2 smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 24. 4. 2006, která byla určující pro závěr, zda mu vzniklo právo na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty. Výklad uvedeného článku smlouvy provedený odvolacím soudem (a potažmo i soudem prvního stupně) je zcela v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Oba soudy založily svá rozhodnutí na smyslu a účelu smlouvy ze dne 24. 4. 2006 a v tomto duchu provedly výklad sporného ujednání. Právně významným účelem smlouvy je takový účel, který sledují všichni účastníci smlouvy anebo jej sleduje pouze některý z účastníků, ostatní však o tomto cíli vědí nebo jej z okolností, za kterých ke smluvnímu jednání dochází, musejí předpokládat (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. srpna 1998 sp. zn. 2 Cdon 736/97). Jestliže ekonomickým účelem (kauzou) smlouvy byl budoucí převod vlastnictví k bytové jednotce, pak smyslem závazku v čl. 4. bodu 1. písm. d) v návaznosti na čl. 4 bodu 1. písm. a) smlouvy byla povinnost žalované zahájit kolaudační řízení v termínu do 30. 9. 2007, neboť na okamžik právní moci kolaudačního rozhodnutí byl vázán počátek běhu 90ti denní lhůty, ve které měli účastníci uzavřít hlavní (realizační) smlouvu o převodu vlastnictví k individuálně určené bytové jednotce. Z tohoto pohledu pouhé zhotovení stavby bez vad a nedodělků nemohlo vést k naplnění sledovaného účelu smlouvy, neboť určujícím – pro oprávnění stavbu užívat k bydlení a převést jednotlivou bytovou jednotku na žalobce - byl výsledek kolaudačního řízení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 9.100,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20% DPH ve výši 1.880,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 29. února 2012 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu