33 Cdo 4601/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. P. P., zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Vršovická 56, proti žalovaným 1) MUDr. J. S., a 2) MUDr. J. S., zastoupeným Mgr. Martinem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, o 316.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 182/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č.j. 11 Co 266/2008-143, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Hany Kadlecové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým městský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 25. 2. 2008, č.j. 47 C 182/2004-118, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci 316.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), jelikož v pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém dřívějším, odvolacím soudem zrušeném, rozsudku, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř). Dovolatelé jej totiž spojují výlučně se skutkovými okolnostmi sporu „mezi advokátem a jeho klienty, kdy klienti ke svému právnímu zástupci chovali naprostou důvěru, které žalobce zneužil, a to hned několikrát.“ Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Takovou je námitka neprovedení důkazu listinami (bankovními výpisy). Nepřípustné dovolání proto dovolací soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bod 5., odst. 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění, tj. částkou 10.000,- Kč; součástí nákladů je i paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 30. května 2012 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu