4 Pzo 4/2011-64 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2012 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaný odsouzeným M. S. , vydaného v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 79/2002, a rozhodl podle analogie § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu t a k t o : Návrh odsouzeného M. S. se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Dne 24. 5. 2011 byl Nejvyššímu soudu České republiky doručen návrh odsouzeného M. S. na přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 33 T 79/2002 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, dále podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému V. K. , částku 37.750,- Kč a spolu s obviněnou G. S. společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému T. N. částku 145.000,- Kč. Na podkladě odvolání obviněného M. S. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 12 To 93/2003, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 u tohoto obviněného zrušil ve výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona (bod 4 výroku rozsudku) a dále ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného M. S. při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona a nezměněném výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným V. K. a T. N. nově uznal obviněného vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona. Označeným pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl M. S. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu propadnutí věci (razítka Městského soudu v Praze č. 22). Podle § 259 odst. 2, 4 tr. řádu byl napadený rozsudek doplněn tak, že M. S. je podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit poškozenému M. Š. , na náhradě škody částku 600.000,- Kč. V odůvodnění svého návrhu na přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odsouzený M. S. uvedl, že příkazy k odposlechům, které byly v tomto řízení vydány a které ke své žádosti připojil, neobsahují zákonné podmínky, když v nich chybí objektivní odůvodnění vydání takových příkazů. Odsouzený nesouhlasí se závěrem, že byly splněny podmínky pro povolení odposlechů. Odsouzený byl stíhán pro trestný čin podvodu dle § 176 odst. 1 tr. zákona, § 250 odst. 2 tr. zákona a § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 tr. zákona, tudíž s ohledem na trestní sazby stanovené pro tyto trestné činy, se nejednalo o trestné činy, v jejichž případě je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami, taktéž nejde ani o závažný trestný čin ve smyslu § 62 tr. zákona. Odsouzený dále ve svém návrhu uvedl, že soud dostal k důkaznímu řízení pouze přepis odposlechů, ale audio na CD nikdy neměl a ani neexistuje, tudíž pravost odposlechů nebyla nikdy ověřena. Odsouzený navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 314m odst. 1 tr. řádu usnesením vyslovil, že v dané věci byl porušen zákon. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny zákonem stanovené podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle § 314l tr. řádu na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. řádu Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle § 88 odst. 8 tr. řádu může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. řádu, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 33 T 79/2002 vyplývá, že předmětnou informaci odsouzený M. S. neobdržel. Na jeho žádost ze dne 14. 4. 2009 (č. l. 811) o zaslání této informace odsouzený dostal odpověď předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 4. 2009 (č. l. 814), ve které mu bylo vysvětleno, že v době, kdy odsouzení M. S. nabylo právní moci, ještě neexistovalo ustanovení § 88 odst. 8 tr. řádu. Toto ustanovení přinesla až novela trestního řádu (zákon č. 177/2008 Sb.), která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2008. Tato novela ukládá povinnost orgánům v tomto ustanovení uvedeným bezodkladně po právní moci rozhodnutí podat informaci, jejíž obsah je v předmětném ustanovení uveden. Tato povinnost však vznikla až od 1. 7. 2008 a z logiky věci a záměru zákonodárce se nemůže vztahovat k věcem pravomocně skončeným pět let před účinností této novely. K tomuto vysvětlení předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že stejnou novelou trestního řádu (zákonem č. 177/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním - trestní řád - ve znění pozdějších předpisů), a zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, byl do trestního řádu doplněn celý oddíl sedmý, jímž je „Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu“ (§ 314l – 314n). Povinnost Nejvyššího soudu přezkoumávat zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tedy byla založena až dnem 1. 7. 2008, kdy předmětná novela trestního řádu nabyla účinnosti. Z uvedených skutečností Nejvyšší soud dovodil, že odsouzený M. S. se svým návrhem na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu domáhá práva, které mu nepřísluší. Jestliže totiž trestní řád přiznává právo navrhnout Nejvyššímu soudu takový přezkum toliko oprávněným osobám ve lhůtě šesti měsíců od podání informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž povinnost podat takovou informaci má podle § 88 odst. 8 tr. řádu předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, je logicky vyloučeno, aby taková informace byla podávána v trestních věcech pravomocně skončených před datem účinnosti citované novely trestního řádu. Pro podání návrhu Nejvyššímu soudu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tak v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky, neboť lhůta pro podání návrhu nezačala a ani nemohla začít běžet a odsouzeného M. S. nelze považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu. Jelikož zákonodárce nastalou procesní situaci zjevně nepresumoval a do trestního řádu nezařadil ustanovení, na jehož základě by Nejvyšší soud postupoval a rozhodoval v případě neoprávněně učiněného návrhu, Nejvyšší soud postupem podle analogie legis aplikoval ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož odmítá podané dovolání, dospěje-li k závěru, že není přípustné. Proto podaný návrh odsouzeného M. S. podle tohoto ustanovení trestního řádu odmítnul. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. ledna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná