5 Tdo 156/2012-15 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2012 o dovolání, které podal obviněný G. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 215/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný G. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 6 T 215/2008, uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), a za to byl odsouzen podle § 201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Následně byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 3 T 196/2009, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10 000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků. Dále byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 3 T 168/2009, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za který byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl rovněž uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Současně byl zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 3 T 196/2009, ve výrocích o trestech uložených obviněnému. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 T 215/2008, podle § 64 odst. 1 tr. zák. rozhodl o tom, že obviněný G. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 6 T 215/2008, a jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. soud zařadil obviněného k výkonu tohoto trestu do věznice s dozorem. Proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 T 215/2008, podal obviněný G. K. stížnost, z jejíhož podnětu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodl tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 6 T 215/2008, a jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. soud zařadil obviněného k výkonu tohoto trestu do věznice s dozorem. Důvodem k uvedenému postupu soudu druhého stupně byl jen nesprávný odkaz soudu prvního stupně na ustanovení § 64 odst. 1 tr. zák., ačkoli měl použít ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, podal obviněný G. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. IV. ÚS 463/97, považuje nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody za projev exemplárního trestání. Podle názoru obviněného svým chováním již prokázal, že se napravil, neboť z výkonu později uloženého souhrnného trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 T 215/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, a aby soudu prvního stupně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení vykonatelnosti citovaných usnesení do rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného G. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru není dovolání obviněného přípustné ve smyslu § 265a odst. 1 tr. řádu, protože nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé. Výčet těchto rozhodnutí je uveden v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu a rozhodnutí o nařízení výkonu trestu odnětí svobody, který byl původně podmíněně odložen, mezi nimi není. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože je nepřípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného G. K. přípustné ve smyslu § 265a tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a každého rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí podle § 265a odst. 1 tr. řádu splňovat kumulativně stanovené podmínky. Vyžaduje se, aby šlo o pravomocné rozhodnutí soudu, přičemž soud rozhodl ve druhém stupni a rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé a proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Rozhodnutí soudu učiněné podle § 60 odst. 1 tr. zák. o tom, že odsouzený pachatel vykoná uložený trest odnětí svobody, jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen, nepatří do uvedeného okruhu rozhodnutí, a nelze ho proto považovat za rozhodnutí ve věci samé, které by bylo možno napadnout dovoláním. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný G. K. sice podal své dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které je pravomocné, ovšem nejedná se o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu, a tudíž proti němu není dovolání přípustné. Proto bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil. Pokud jde o podnět obviněného G. K., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem k nepřípustnosti podaného dovolání a z toho vyplývajícího způsobu rozhodnutí o něm ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 15. 2. 2012 Předseda senátu: JUDr. František P ú r y