7 Tdo 643/2012-12 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2012 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 13 To 5/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 211/2011 t a k t o : Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 2 T 211/2011, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dvě léta. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chrudimi v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 11. 2011 kolem 11,45 hodin na silnicích a místních komunikacích ze S. do V., okr. Ch., řídil osobní automobil zn. Škoda Favorit registrační značky ............., ačkoli u něho byl vykonáván trest zákazu řízení motorových vozidel uložený ve věci Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 55/2009. Odvolání matky obviněného, podané proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 13 To 5/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Výrok o zamítnutí odvolání své matky napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ponechal beze změny výrok o trestu. Uvedl, že soudy dostatečně nerespektovaly ustanovení § 38, § 39 tr. zákoníku a že náležitě nepřihlédly k polehčujícím okolnostem, zejména k jeho doznání, a k jeho poměrům ovlivněným nutností pečovat o matku a její domácnost. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby změnil rozsudek tak, že trest odnětí svobody se mu ukládá podmíněně. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolání není další běžný opravný prostředek, který by bylo možné - stejně jako odvolání - podat z jakéhokoli důvodu. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky ohledně přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, a to ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. ve variantě vymezené jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, pak samotný výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněný neuplatnil tento dovolací důvod a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest, který mu byl uložen, je přípustným druhem trestu uloženým v rámci zákonné trestní sazby. V takovém případě není možné namítat nepřiměřenost trestu v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). I když otázka přiměřenosti trestu je mimo jiné záležitostí aplikace ustanovení § 38 - § 39 tr. zákoníku, tj. aplikace hmotně právních ustanovení o přiměřenosti trestních sankcí a o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu, nejedná se o dovolací důvod. Poměr mezi ustanoveními § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a § 265b odst. l písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že v prvním ustanovení je vymezen o b e c n ý hmotně právní dovolací důvod, zatímco v druhém ustanovení je vymezen z v l á š t n í hmotně právní dovolací důvod týkající se výslovně jen výroku o uložení trestu. Z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů logicky vyplývá, že hmotně právní námitky proti výroku o uložení trestu musí zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., by byl nelogický, protože by popíral význam, smysl a obsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. a činil by samotnou jeho existenci bezpředmětnou. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu vždy bylo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Lze jen dodat, že i ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že se na rozdíl od odvolání nemůže opírat o námitky ohledně přiměřenosti trestu, ale jen o velmi závažná pochybení, jakými jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Do výroku o trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud uložený trest vybočuje z mezí přiměřenosti tak extrémním způsobem, že se vymyká z ústavního rámce proporcionality trestní represe. O takový případ se ovšem v posuzované věci nejedná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. H. podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. června 2012 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec