26 Cdo 1630/2012U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. S., bytem v K., zastoupené JUDr. Ivem Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, Minoritů 13, proti žalovaným 1. A. R., 2. B. R., oběma bytem v K., zastoupeným Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 438/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2011, č. j. 11 Co 381/2011-68, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.086,- Kč k rukám Mgr. Josefa Tobiáška, advokáta se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 6. 10. 2011, č. j. 11 Co 381/2011-68, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově (soud prvního stupně) ze dne 19. 5. 2011, č. j. 15 C 438/2010-49, jímž zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi ze dne 2. 7. 2010 z nájmu bytu v domě v K. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že žalobkyně podala žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu až po uplynutí lhůty stanovené v § 711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). V zákonné lhůtě šedesáti dnů (§ 711 odst. 5 obč. zák.) jen požádala soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a z jejího podání nelze učinit závěr, že by se zároveň domáhala určení neplatnosti výpovědi. Lhůta stanovená v § 711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou prekluzivní, žalobu na určení neplatnosti výpovědi je proto třeba podat před jejím uplynutím (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007). Je-li žaloba podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, nemůže se soud naplněností uplatněného výpovědního důvodu zabývat. Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání dovolatelky tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila odmítnutí dovolání, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 536,- Kč představující 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 17. dubna 2013 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu