30 Cdo 3586/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci navrhovatelky J. M. (dříve V.), o určení plné způsobilosti k právním úkonům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 25 Nc 1002/2011, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č.j. 28 Co 530/2011-87, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen soud prvního stupně) usnesením ze dne 13.09.2011, č.j. 25 Nc 1002/2011-59, zastavil řízení o návrhu navrhovatelky ze dne 15.10.2010, doplněném podáním ze dne 27.06.2011, které podle obsahu posoudil jako návrh na určení, že navrhovatelka je plně způsobilá k právním úkonům. Posuzovaný návrh navrhovatelky vycházel ze stejných tvrzení, které již navrhovatelka uváděla v předchozích řízeních. Soud prvního stupně postupoval podle ust. § 159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že věc nemůže být projednána, neboť o totožné věci již bylo soudem rozhodnuto. Navrhovatelka v roce 1996 podala návrh, aby bylo určeno, že je jako občanka České republiky plně způsobilá k právním úkonům. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1.12.1997, č.j. Nc 10 13/96-17, byl tento její návrh zamítnut s tím, že navrhovatelka nabyla plné způsobilosti k právním úkonům zletilostí a nikdy nebyla soudem ve způsobilosti k právním úkonům jakkoliv omezena či způsobilosti k právním úkonům zbavena. Rozhodnutí soudu v této věci se tak jevilo nadbytečným, když na jejím právním postavení nemohlo nic změnit. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21.01.1999, č.j. 25 Co 573/98-270, a nabyl právní moci dne 29.03.1999. Navrhovatelka se následně dalšími návrhy domáhala téhož a řízení byla opakovaně zastavována s tím, že věc nemůže být projednávána znovu, jestliže o ní bylo pravomocně rozhodnuto. Naposledy bylo řízení o tomto návrhu zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3.5.2010, č.j. 25 Nc 100512009-200, a Městský soud v Praze jako soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 19.08.2010, č.j. 25 Co 25912010-291. Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud) usnesením ze dne 13. 12. 2011, č. j. 28 Co 530/2011-87, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že u Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení sp. zn. 25 P 19/2005, se navrhovatelka domáhala určení, že je občankou České republiky s plnou způsobilostí k právním úkonům. Stejného určení se domáhala i v přezkoumávané věci. Jedná se o stejného účastníka (navrhovatelku), totožný je i předmět řízení (otázka plné způsobilosti navrhovatelky k právním úkonům), navrhovatelka tvrdí shodné skutečnosti jako v návrhu, kterým bylo zahájeno zmíněné řízení sp.zn. 25 P 19/2005 a jako v dalších návrzích, o nichž byly řízení zastaveny. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) podle části čtvrté, hlavy třetí o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2012 a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) dospěl k závěru, že věcnému rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení. Ustanovení § 241 o. s. ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání. V posuzované věci navrhovatelka, která je fyzickou osobou, podala včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by navrhovatelka měla právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a), § 241 odst. 4 o. s. ř.]. K odstranění uvedeného nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně vyzval navrhovatelku, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání a k provedení těchto úkonů jí stanovil lhůtu 15 dnů od právní moci usnesení s poučením, že nebude-li ve stanovené lhůtě předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Přestože usnesení soudu prvního stupně bylo žalované řádně doručeno dne 31.10.2012, navrhovatelka ve stanovené lhůtě (ani dosud) výzvě soudu nevyhověla a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranila. Z dovolání se přitom nepodává, že by navrhovatelka požádala soud o ustanovení zástupce z řad advokátů (ustanovení § 30 o.s.ř.), v dovolání nicméně uvádí, že její žádosti o bezplatné ustanovení advokáta byly Českou advokátní komorou odmítnuty a že má za to, že o ustanovení advokáta měla za ní žádat její veřejná opatrovnice. Ze spisu se však podává, že navrhovatelka nikdy nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo že by byla tato způsobilost omezena. Svědčí ji proto všechna práva, která právní řád přiznává osobě s plnou způsobilostí k právním úkonům. Jinými slovy nemůže žádat více, než jí zákon přiznává. Z tohoto hlediska by ani nemohla být úspěšná s žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o.s.ř. To ovšem nevylučuje, aby byla smluvně (placeně) zastoupena advokátem. Ani tato podmínka však splněna nebyla. Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti nejen ve stanovené lhůtě, ale ani dosud, tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o. s. ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání navrhovatelky - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení právo nevzniklo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. února 2013 JUDr. Lubomír Ptáček,Ph.D., v. r. předseda senátu