21 Cdo 692/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněných a) K. K., a b) D. K., obou zastoupených JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 225, proti povinnému M. F., zastoupenému Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konvitská č. 297/12, pro 552.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5413/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2012 č.j. 26 Co 502/2011-265, takto: Dovolání povinného se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu): Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.10.2012 č.j. 26 Co 502/2011-265, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 15.5.2011 č.j. 22 Nc 5413/2009-222, doplněné usnesením ze dne 8.3.2012 č.j. 22 Nc 5413/2009-249, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce co do částky 457.632,- Kč (nařízené usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 20.1.2009 č.j. 22 Nc 5413/2009-48), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), které je třeba při rozhodování věci použít, protože napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Námitky povinného o tom, že mu byla (podle provedených důkazů) oprávněnými způsobena škoda, nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází, a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a to včetně otázky počátku běhu promlčecí doby; proto k nim nelze v souladu s ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Tvrzení povinného v dovolání, že ohledně škody způsobené průnikem vlhkosti do nemovitosti se soudy měly z hlediska promlčení zabývat také "možným úmyslným jednáním oprávněných v návaznosti na desetiletou promlčecí dobu", je nové (před soudy obou stupňů neuplatněné), ke kterému dovolací soud nemohl přihlédnout (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). Protože dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. března 2014 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu