21 Cdo 927/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele BROKER & PARTNER, a. s. se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. č. 834/17, IČO 47676884, zastoupeného JUDr. Radimem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18, proti zástavní dlužnici K. L., zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská č. 5/49, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 242/2012, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. října 2013, č. j. 26 Co 344/2013-141, takto: I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá. II. Zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radima Mikety advokáta se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2013, č. j. 26 Co 344/2013-141, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k výkladu ustanovení § 200z odst. 1 občanského soudního řádu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, uveřejněné pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, uveřejněné pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Namítá-li zástavní dlužnice, že usnesení odvolacího soudu je „nedostatečně odůvodněné a tudíž nepřezkoumatelné“, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. května 2014 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu