22 Cdo 932/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. V., proti žalované Timbert trade Inc, s. r. o. se sídlem ve Vizovicích, Masarykovo náměstí 1128, IČO: 27719600, o neoprávněné užívání pozemku, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 45 C 91/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. prosince 2013, č. j. 22 Cdo 3862/2013-25, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 3862/2013-25, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. prosince 2013, č. j. 22 Cdo 3862/2013-25, odmítl dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. září 2013, č. j. 59 Co 234/2013-12, jímž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. dubna 2013, č. j. 45 C 91/2013-2, kterým tento soud odmítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření „exekučním příkazem pro nakládání s majetkem a účty žalovaného“. Proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, č. j. 22 Cdo 3862/2013-25, podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud je podle § 10a o. s. ř. soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích. Podle § 236 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Zákon upravuje funkční příslušnost k rozhodnutí o dovolání jen pro případ, že je dovoláním napadáno pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. K rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu vydanému v prvním stupni nebo v dovolacím řízení občanský soudní řád funkční příslušnost ani neupravuje, neboť není již pojmově možná. Řízení o dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno v odvolacím řízení, dovolací soud zastaví (§ 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř.) pro nedostatek „funkční“ příslušnosti soudu k projednání takového opravného prostředku, tedy proto, že zde není žádného soudu, jenž by byl povolán takový opravný prostředek projednat a rozhodnout o něm (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1874). Tak je tomu i v tomto případě. Protože žalobce podal „dovolání“ proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, č. j. 22 Cdo 3862/2013-25, vydanému v dovolacím řízení, k němuž občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce podle § 243b odst. 1 ve spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a skutečnosti, že žalované žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. června 2014 Mgr. David Havlík předseda senátu