29 Cdo 2228/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Kamilou Roučkovou, advokátkou, se sídlem v Roudnici nad Labem, Mlýnská 298, PSČ 413 01, proti žalovanému Ing. S. K., zastoupenému JUDr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem v Praze 8, U Nádrže 625/6, PSČ 182 00, o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 20 C 101/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2013, č. j. 22 Co 80/2013-120, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 16. listopadu 2012, č. j. 20 C 101/2012-102, Okresní soud Praha-východ zamítl námitku místní nepříslušnosti, vznesenou žalobcem při jednání dne 16. listopadu 2012. Krajský soud v Praze, k odvolání žalobce, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, podle kterého žalobci, jenž podáním žaloby k určitému soudu vyjadřuje svůj názor na místní příslušnost soudu, nepřísluší námitka podle § 105 odst. 1 o. s. ř. Vyslovil-li soud, k němuž byla žaloba podána, svoji místní nepříslušnost a postoupil-li věc jinému soudu (§ 105 odst. 2 o. s. ř.), otevřela se žalobci možnost brojit proti místní příslušnosti soudu, kterému věc má být postoupena, odvoláním. Jestliže žalobce proti usnesení ze dne 6. srpna 2012, č. j. 213 C 75/2011-70, jímž Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu Praha-východ, nepodal odvolání, „skončila jeho možnost napadnout místní příslušnost“ posledně označeného soudu. Uvedený závěr dovolatel nenapadá (namítaje toliko, že „žalovaný věrohodně neprokázal existenci svého bydliště v obvodu Okresního soudu Praha – východ“, a že „tuto námitku nemohl vznést dříve, protože mu rozhodné skutečnosti nebyly dříve známy“) a žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá, dovolacímu soudu nepředestírá. Dovolání již z tohoto důvodu nemůže být přípustné. Nehledě k uvedenému závěr odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu; k tomu srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. dubna 1965, sp. zn. Cpj 4/65-2, uveřejněné ve Výběru rozhodnutí a sdělení ve věcech občanskoprávních, sešit číslo 4/1966, běž. č. 5/III. Zbývá dodat, že účastník řízení (kterému již námitka místní nepříslušnosti podle § 105 odst. 1 o. s. ř. nepřísluší a který nebrojil proti usnesení podle § 105 odst. 2 o. s. ř.) si nemůže vynutit postup podle § 105 odst. 3 o. s. ř.; je pouze věcí úvahy soudu, jemuž byla věc postoupena, zda s jejím postoupením nesouhlasí a zda ji předloží svému nadřízenému soudu k rozhodnutí podle § 105 odst. 3 o. s. ř. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. září 2014 JUDr. Petr Š u k předseda senátu