KSPH 37 INS XY 29 NSČR 36/2014-B-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků M. L., narozeného XY, bytem XY a J. L., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání věřitele T SERVIS s. r. o., se sídlem Dolní Jirčany, Jesenická 816, PSČ 252 44, identifikační číslo osoby 26702070, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1464/6, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013, č. j. KSPH 37 XY, KSPH 37 INS XY, 2 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Věřitel T SERVIS s. r. o. podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání vymezil v článku II. dovolání tak, že: „Dovolání je přípustné s ohledem na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), jelikož má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“ (které je - stejně jako dále zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), Nejvyšší soud vysvětlil, že: „Dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“. Srov. k tomu i usnesení ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013. Obsah článku II. dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. března 2014 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu