11 Tvo 3/2015-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 stížnost tlumočníka Dr. M. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 14 To 72/2013, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. se stížnost tlumočníka Dr. M. G. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 14 To 72/2013, rozhodla předsedkyně senátu podle § 29 odst. 2 tr. ř., že se tlumočníkovi Dr. M. G. stanoví odměna částkou 6 300 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal Dr. M. G. stížnost, která byla Nejvyššímu soudu předložena dne 10. 2. 2015. Nejvyšší soud zjistil, že stížnost byla podána opožděně. Podle § 143 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Podle § 137 tr. ř. se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo (jako v tomto případě) doručením opisu usnesení. Jak vyplývá z obsahu spisu (č. l. 237), napadené usnesení bylo dne 5. 8. 2013 uloženo na poště, neboť stěžovatel nebyl zastižen. K doručení proto došlo podle § 64 odst. 4 tr. ř. dne 15. 8. 2013 (čtvrtek). Konec lhůty k podání stížnosti pak připadl ve smyslu § 60 odst. 3 tr. ř. na pondělí 19. 8. 2013. Stížnost však byla podána osobně u Vrchního soudu v Praze dne 26. 8. 2013, přičemž stěžovatel sám přiznává, že byl do 24. 8. 2013 v lázních, tedy se o usnesení fakticky dozvěděl až tohoto dne. Bohužel se nejedná o právně relevantní okolnost, proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než stížnost jako opožděnou zamítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. března 2015 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch