21 Cdo 2975/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce S. K., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, nám. TGM č. 142, proti žalovanému Centrum 3000 a. s. se sídlem v Praze 4, Sofijské náměstí č. 3400/6, IČO 25700731, zastoupenému JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci II, U Soudu č. 363/10, o 52.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 29/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. dubna 2013, č. j. 29 Co 490/2012 - 432, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. 4. 2013, č. j. 29 Co 490/2012 - 432, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce promlčení zástavního práva (nároku na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) za situace, kdy zajištěnou pohledávkou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, a k otázce běhu promlčecí doby zástavního práva srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, uveřejněný pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 687/2007, uveřejněný pod č. 124 v časopise Soudní judikatura, ročník 2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 888/2007, uveřejněný pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, ročník 2008, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněného pod číslem 104 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007, nebo odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1053/2009, uveřejněný pod č. 142 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2011; k výkladu ustanovení § 151f odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, uveřejněný pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007; k otázce promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo jiného obchodního závazkového vztahu a k výkladu ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, které bylo uveřejněno pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006; k otázce rozporu uplatnění námitky promlčení zástavního práva s dobrými mravy srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, který byl uveřejněn pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K dalšímu písemnému podání žalobce ze dne 21. 8. 2014 (označenému „Doplnění dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2013, č. j. 29 Co 490/2012-432“ a doručenému Nejvyššímu soudu dne 25. 8. 2014), které bylo učiněno po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud s ohledem na ustanovení § 242 odst. 4 o. s. ř. přihlížet. Jestliže navíc žalobce v tomto podání přichází s novými skutkovými tvrzeními a důkazy, přehlíží, že podle ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. ledna 2015 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu