21 Cdo 4279/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Jeronýmova č. 1894, proti žalované P. D., dříve G., o vypořádání společného jmění manželů, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, podaných žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 4. března 2010, č. j. 15 Co 11/2010-394, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 9. září 2009, č. j. 9 C 129/2006-348, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 129/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2015, č. j. 15 Co 548/2014-627, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce směřující výslovně proti výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2015, č. j. 15 Co 548/2014-627, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 6. 2014, č. j. 9 C 129/2006-561 (jímž okresní soud zamítl žalobu žalobce na obnovu řízení i jeho žalobu pro zmatečnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 o. s. ř.; srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (z obsahu dovolání žalobce se totiž nepodává, kterou „otázku hmotného nebo procesního práva“ dovolací soud dosud neřešil)], a jednak v něm nebyl řádně vymezen dovolací důvod, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [řádným vymezením důvodu dovolání není konstatování, že „žalobce namítá nesprávnou aplikaci § 228 odst. 1 a) o. s. ř.“, když z obsahu dovolání není zřejmé, v čem konkrétně má tato nesprávnost spočívat], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé založit ani obecné námitky dovolatele, že „rozhodnutí na něj působí nepřesvědčivě, je nesprávné, překvapivé a tím nepředvídatelné“, ani námitky, že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno, či že soud určité skutečnosti „nevzal v úvahu“, neboť jimi uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., resp. proto, že k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. prosince 2015 JUDr. Olga Puškinovápředsedkyně senátu