26 Cdo 3707/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Dopravní podnik hl.m. Prahy, akciová společnost, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, IČO 00005886, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti povinnému V. H., pro 964 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 35 Nc 1318/2008, o odvolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. dubna 2015, č. j. 26 Cdo 1267/2015 -203, takto: I. Řízení o odvolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. dubna 2015, č. j. 26 Cdo 1267/2015-203, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 26 Cdo 1267/2015-203, zastavil řízení o odvolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2014, č. j. 26 Cdo 4386/2014-157. Proti usnesení Nejvyššího soudu podal povinný opravný prostředek, výslovně označený jako „odvolání“. Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání povinného ze dne 20. 5. 2015 musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno. Podle ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§ 10 o. s. ř.). Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.). Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí dovolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002). Protože zde není - jak výše uvedeno - soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, č. j. 26 Cdo 1267/2015-203, Nejvyšší soud řízení o tomto podání povinného zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný, který z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho podání bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a oprávněné žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. října 2015 JUDr. Jitka Dýškovápředsedkyně senátu