26 Cdo 563/2015U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce J. Š., P., zastoupeného Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 31, proti žalovanému REAL, spol. s r.o., IČO 00540781, se sídlem Praha 3, Bořivojova 116/883, zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, o zaplacení částky 1.500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 1/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. 96 Co 4/2013-114, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.666,- Kč, k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, č. j. 96 Co 4/2013-114 (k němuž bylo podáno vyjádření), Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu však v dané věci není a potřebné údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Kromě toho – s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek – nelze ani ztratit ze zřetele, že nesprávná skutková zjištění (dovolatelem uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. a contrario). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 15. října 2015 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu