28 Cdo 579/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: obec Rožmitál na Šumavě, IČ: 00246123, se sídlem v Rožmitále na Šumavě č. p. 131, zast. Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Zahradní 314/8, proti žalovanému: Lesy České republiky, s.p., IČ: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 87/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2014, č. j. 22 Co 1595/2014-215, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. července 2014, č. j. 7 C 87/2013-185, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem ve výroku označených pozemků. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (o. s. ř.), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Za nesprávné pokládá právní posouzení věci v otázce charakteru lhůty stanovené § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a možné aplikace ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.) při počítání této lhůty k uplatnění práva. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovoláním označenou právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí závisí – tedy že lhůta stanovená v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 173/2012 Sb., je speciální hmotněprávní propadnou lhůtou, na jejíž počítání se nevztahuje ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. – odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací prací dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2014, sp. zn. 28 Cdo 1782/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 28 Cdo 1008/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 28 Cdo 4271/2014 – dostupná na www.nsoud.cz; nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 7 Co 2428/2013, uveřejněný pod č. 89/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu proto přípustné není (srov. § 237 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy k náhradě oprávněnému žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. března 2015Mgr. Petr Kraus předseda senátu