29 Cdo 3495/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Credium, a. s., se sídlem v Praze 13, Office Park, Bucharova 2657/12, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25139886, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem, se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, PSČ 602 00, proti žalovanému V. S., zastoupenému Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem, se sídlem v Písku, Komenského 319/6, PSČ 397 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 110/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. března 2015, č. j. 7 Cmo 62/2015-48, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 2. února 2015, č. j. 21 Cm 110/2012-41, jímž Krajský soud v Brně zamítl námitku žalovaného, že věc má být projednána v řízení před rozhodci. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. VI. smlouvy o úvěru, zajišťovacím převodu vlastnického práva a výpůjčce uzavřené dne 11. října 2007 mezi žalobkyní a společností MOTOR CZ a. s. (dále jen „společnost“ a „smlouva o úvěru“) – uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o úvěru „nezakládá pravomoc rozhodce ve sporu mezi žalobkyní a třetími osobami, konkrétně žalovaným coby směnečným rukojmím ze směnky, byť se jedná o směnku, kterou je zajištěn závazek ze smlouvy o úvěru“. Rozhodčí doložku pak neobsahuje ani směnečné vyplňovací prohlášení, „sjednané“ žalobkyní, společností a žalovaným dne 11. října 2007, ve kterém není (vyjma pouhého odkazu na čl. VI. smlouvy o úvěru) uvedeno žádné ujednání, z něhož by bylo možné uzavření rozhodčí smlouvy dovodit. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným rozhodčí doložka ohledně sporu o zaplacení sporné směnky uzavřena nebyla), totiž zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013 a ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007, uveřejněných pod čísly 54/2014 a 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usneseních ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3768/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014 a ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013. O tom, že ani samotné směnečné vyplňovací prohlášení ze dne 11. října 2007 žádné ujednání, jež by bylo možné považovat za rozhodčí doložku, neobsahuje, přitom ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. září 2015 JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu