30 Cdo 2713/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce F. H., proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) Komunistické straně Čech a Moravy, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 9/1531, o náhradu újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 220/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2014, č. j. 55 Co 19/2013-134, 55 Co 278/2014, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 15 C 220/2012-14, ve znění opravného usnesení ze dne 21. května 2014, č. j. 15 C 220/2012-118, rozhodl, že podání žalobce ze dne 5. října 2012 se odmítá, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 7 500 000 Kč s příslušenstvím se podání žalobce neodmítá, jinak je potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením ze dne 18. května 2015, č. j. 15 C 220/2012-201, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 9. prosince 2015 JUDr. Pavel Simon předseda senátu