32 Cdo 3858/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně GE Money Auto, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60112743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15/16, proti žalovanému L. Š., zastoupenému Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, o zaplacení 178 276,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 EC 704/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2014, č. j. 93 Co 233/2014-135, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. února 2014, č. j. 10 EC 704/2011-121, ve výši náhrad nákladů řízení tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42 800 Kč a České republice částku 5 130 Kč, a jinak ho ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (výroky I. a II.), a dále uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 710 Kč (výrok III.), není přípustné. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek odůvodnil, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje). Podala-li proto dovolatelka dovolání do usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů ve výši 42 800 Kč, 5 130 Kč a 1 710 Kč, jde ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné, protože ani jedním z výroků usnesení odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které by částku 50 000 Kč převyšovalo. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. například též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. března 2015 JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu