20 Cdo 2050/2016U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně L. L., K. H., zastoupené Mgr. Karlem Benešem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 430/26, proti žalované Zemědělské služby Dynín, a. s., se sídlem v Dyníně 92, identifikační číslo osoby 60070820, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 456/21, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 278/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2015, č. j. 28 Co 484/2015-190, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ing. Martina Zvěřiny. Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 7. 1. 2015, č. j. 28 Co 484/2015-190, jímž odvolací soud k odvolání žalobkyně jednak potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře (dále „soud prvního stupně“) ze dne 8. 9. 2015, č. j. 11 C 278/2014-152, ve výroku o zamítnutí žaloby na vyloučení věci z exekuce, jednak změnil výrok uvedeného rozsudku o náhradě nákladů řízení tak, že tyto náklady určil v částce 37 270 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání žalobkyně trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro ní nelze v dovolacím řízení pokračovat. Odkázala-li dovolatelka ohledně předpokladu přípustnosti pouze na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přehlédla skutečnost, že označená procesní norma byla od 1. 1. 2013 zásadně novelizována, a v konečném důsledku nemohla tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v nyní účinném znění § 237 o. s. ř. (viz shora citované R 4/2014). Námitky dovolatelky směřující k hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem a vytýkající odvolacímu soudu nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku nevymezují důvod dovolání, neboť těmito námitkami žalobkyně fakticky napadá skutková zjištění odvolacího soudu a na otázce skutkových zjištění dovolací důvod založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014), případně označuje vadu řízení před odvolacím soudem, kterou se dovolací soud zabývá toliko v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil dovolatelce povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč zahrnující odměnu advokáta žalované za vyjádření se k dovolání ve výši 1 500 Kč (§ 7 bod 4., § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 AT) a ze součtu odměny a náhrady stanovenou 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li účastník povinný k náhradě nákladů řízení dobrovolně povinnost tímto rozhodnutím uloženou, lze podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci. V Brně dne 24. května 2016 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu