21 Cdo 352/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně I. P., zastoupené JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce č. 2186/15, proti žalovanému JUDr. M. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická č. 394/23, o 2.401.639,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 239/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015 č.j. 55 Co 244/2015-133, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2015 č.j. 55 Co 244/2015-133 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť právní posouzení otázky v něm vznesené ve skutečnosti neotevírá žádné výkladové problémy; k otázce společné závěti srov. např. publikaci Češka, Z., Kabát, J. a kol. Občanský zákoník., § 222-510. Komentář. Díl II. 1. vydání. Panorama Praha, 1987, s. 694 (jednou závětí může pořídit o svém majetku pro případ smrti jen jediný pořizovatel a ve společné závěti se více pořizovatelů navzájem povolává za své dědice, popřípadě též určuje, komu má připadnout dědictví po tom, kdo z nich zemře jako poslední; podle § 476 odst. 3 občanského zákoníku je společná závěť více zůstavitelů neplatná a uvedené se uplatní nejen za dřívější, ale i za současné právní úpravy). Napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto směru odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu. V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li dovolatel výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů a proti jejich hodnocení důkazů, zejména namítá-li, že se nejedná o společnou závěť, neboť se jedná o dvě samostatné závěti sepsané v jediné listině), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. července 2016 JUDr. Ljubomír Drápalpředseda senátu