21 Cdo 3920/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně ARRIVA STŘEDNÍ ČECHY s.r.o., se sídlem v Kosmonosech, Boleslavská č. 98/6, IČO 256 20 886, zastoupené JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská č. 140, proti žalovanému M. K. zastoupenému Mgr. Ivanou Votavovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 1349/2, o 1.337.411,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 48/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016 č.j. 23 Co 401/2015-182, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.287,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ivany Votavové, advokátky se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 1349/2. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.1.2016 č. j. 23 Co 401/2015-182 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. k otázce předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2016 sp. zn. 21 Cdo 4956/2015, a k namítanému, blíže nespecifikovanému, odchýlení se od rozhodovací praxe dovolacího soudu srov. k pojmu opilost rozsudek býv. Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Cz 32/68 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1969 pod č. 43, Stanovisko býv. Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 37/74 uveřejněné ve Sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976 pod č. 11) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části dovolání žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (namítá-li, že „nelze akceptovat závěr, že kolaps žalovaného nenastal v důsledku požití alkoholu“ a že „žalovaný jen využil důkazní složitosti věci, když lék Atenol a teplota ovzduší nemohla sama o sobě zapříčinit kolaps žalovaného“, a zpochybňuje-li zejména skutkový závěr vycházející ze znaleckého posudku prof. MUDr. Přemysla Strejce, DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který byl rozhodující pro závěr odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že škoda byla způsobena v opilosti. Dovolatel tak zakládá na odlišném hodnocení provedených důkazů jiné závěry o skutkovém stavu věci a na nich buduje odlišný právní názor na věc; nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 4. října 2016 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu