21 Cdo 4307/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Ljubomírem Drápalem v právní věci žalobců a) M. M., a b) J. M., obou zastoupených Mgr. Janou Kyseľovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V jámě č. 699/1, proti žalovaným 1) PhDr. M. B., a 2) RNDr. L. O., oběma zastoupeným Mgr. Ing. Markem Vrbickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 194/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2016 č.j. 24 Co 359/2015-293, doplněným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2016 č.j. 24 Co 359/2015-303, takto: I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jany Kyseľové, advokátky se sídlem v Praze 1, V jámě č. 699/1. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17.3.2016 č.j. 24 Co 359/2015-293, doplněným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2016 č.j. 24 Co 359/2015-303, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014], jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelky výhrady proti správnosti skutkových zjištění a proti hodnocení důkazů, na základě něhož odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že "zůstavitel O. O. žil s J. M. po dobu delší než jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a tato společná domácnost trvala i v době smrti zůstavitele", a namítají-li vady řízení před soudy, spočívající v tom, že soudy nevyjasnily okruh účastníků na straně žalobců a "oprávnění vystupovat za žalobce b)", a v tom, že odvolací soud provedl doplnění dokazování v rozporu s ustanovením § 213 odst. 4 o.s.ř., že připustil uplatnění nových skutečností a důkazů v rozporu s ustanovením § 205a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 213b odst. 1 o.s.ř. a že při výslechu svědků v rozporu s ustanovením § 126 odst. 3 o.s.ř. "naznačoval odpovědi na položené otázky"], a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. listopadu 2016 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu