21 Cdo 443/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně E. M., zastoupené JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1041/12, proti žalované Armádní Servisní, příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 6, Podbabská č. 1589/1, IČO 604 60 580, zastoupené JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Odlehlá č. 321/67, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 471 16 617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 35/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2015 č.j. 62 Co 187/2015-269, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2015 č.j. 62 Co 187/2015-269 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem srov. např. právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 2659/2012, nebo závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1975 sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, str. 35; k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 31.1.1972 sp. zn. 6 Cz 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.11.1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6.12.1995 sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části dovolání žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že soudní znalec vyloučil, že k výhřezu meziobratlové ploténky došlo pracovním úrazem dne 14.12.2009 a neshledal tak příčinnou souvislost mezi událostí a škodou, tj. výhřezem meziobratlové ploténky, která musí být pro uplatnění nároku odpovědnosti za škodu postavena najisto), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. března 2016 JUDr. Zdeněk Novotnýpředseda senátu