28 Cdo 3327/2015U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyň a) J. D., J., a b) B. Z., J., obou zastoupených JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, za účasti 1) COOP Praha - západ, družstvo, se sídlem v Praze 3, Malešická 16a, IČ 000 31 828, zastoupeného JUDr. Jiřím Kroulíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Továren 31, a 2) České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 331/2009, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2015, č. j. 28 Co 467/2014-452, takto: I. Dovolání žalobkyň se o d m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s . ř.) : Dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, č. j. 28 Co 467/2014-452, Nejvyšší soud České republiky odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a ani samotný důvod dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). K otázce přípustnosti dovolání žalobkyně pouze citovaly ustanovení § 237 o. s. ř. a uvedly, že „jsou toho názoru, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i soudu Ústavního, které pojem tísně a nápadně nevýhodných podmínek v restitučním zákonodárství chápou zcela odlišným způsobem“. Přitom argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Takový údaj se z dovolání nepodává. Pro tyto vady dovolání nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1745/2015). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; v situaci, kdy dovolání nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze náklady účastníka ad 1) spojené s podáním vyjádření k dovolání sepsaným advokátem považovat za účelně vynaložené náklady na bránění práva. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. května 2016 JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu