28 Cdo 4400/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyně L. G., zastoupené Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 11, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) MORAVSKOSLEZSKÉHO HOLDINGU, a. s., se sídlem v Českém Těšíně, Komorní 580/1, IČ 258 54 101, zastoupeného doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Prvního pluku 206/7, a 2) obce Bělá se sídlem v Bělé 150, IČ 005 34 650, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 29/2012, o návrhu vedlejšího účastníka 1) na opravu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2016, č. j. 28 Cdo 4400/2015-498, takto: Návrh na vydání opravného usnesení se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 2. 5. 2016, č. j. 28 Cdo 4400/2015-498, Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2015, č. j. 8 Co 924/2014-462 (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.720,- Kč k rukám JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D. (výrok II.) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou a ve vztahu mezi žalobkyní a druhým vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výroky III. a IV.). První vedlejší účastník navrhl, aby dovolací soud uvedené usnesení opravil, neboť má za to, že v jeho výroku II. došlo ke zjevné nesprávnosti, spočívající v opomenutí přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty; uvedl, že jeho zástupkyně „je plátcem této daně, což je zjevné ze spisu (kopie o rozhodnutí registrace k uvedené dani je založena ve spise a i oba soudy nižších stupňů tuto náhradu ve svých rozhodnutích přiznaly)“. Nejvyšší soud neshledal návrh na opravu citovaného usnesení důvodným. Nejvyšší soud při svém rozhodnutí o dovolání žalobkyně vycházel z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 17 C 29/2012, v němž však rozhodnutí o registraci zástupkyně prvního vedlejšího účastníka k dani z přidané hodnoty není založeno. Zástupkyně prvního vedlejšího účastníka sice o přiznání daně z přidané hodnoty v řízení opakovaně žádala (viz čl. 326 a 455), avšak k žádnému z jejích podání nebylo rozhodnutí o registraci k této dani přiloženo (předložena byla vždy pouze kopie technického průkazu použitého motorového vozidla). Jelikož zástupkyně prvního vedlejšího účastníka v řízení (a to ani v dovolacím) nedoložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, nebyla mu náhrada za daň z přidané hodnoty přiznána (srov. § 243b o. s. ř., podle nějž ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí). Vzhledem k tomu, že ve shora uvedeném usnesení dovolacího soudu nedošlo k namítané chybě, a předpoklady pro vydání opravného usnesení podle ustanovení § 164 věty první o. s. ř. tak nebyly splněny, předsedkyně senátu návrh na vydání opravného usnesení zamítla. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. srpna 2016 JUDr. Olga P u š k i n o v á předsedkyně senátu