30 Cdo 2844/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce L. E., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 124/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, č. j. 12 Co 409/2015-52, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2015, č. j. 14 C 124/2015-46, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 25. 4. 2015. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 19. 4. 2016 dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 14 C 124/2015-55, které bylo žalobci řádně doručeno dne 28. 4. 2016, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 30. listopadu 2016 JUDr. Pavel Simon předseda senátu