4 Tdo 1422/2016-30 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2016 dovolání obviněné M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 6 To 107/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 3/2015, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 1 T 3/2015, byla obviněná M. K. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že jako jednatelka obchodní společnosti APP Consulting CZ, s.r.o., IČ 269 71 569, se sídlem v Brně, Viniční 2401/140 (dále jen „společnost“), jež byla plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) se čtvrtletním zdaňovacím obdobím podávala za jednotlivá zdaňovací období od 2. čtvrtletí 2007 do 4. čtvrtletí 2009 v Brně u správce daně na Finančním úřadu Brno II, Cejl 113, nepravdivá (případně vůbec žádná) daňová přiznání, do nichž v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a), § 13 odst. 1, § 21 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění, vědomě nezahrnula uskutečněná zdanitelná plnění za osobní motorová vozidla dovezená z jiných států Evropské unie za účelem jejich dalšího prodeje v České republice, k čemuž také následně došlo, a to za cenu včetně DPH, a to následně: 1) dne 28. 11. 2007 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné nulové daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2007 a teprve na základě výzvy správce daně podala dne 6. 3. 2008 dodatečné daňové přiznání k DPH, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to poř. číslotyppořizovací cena EURdat.koupědat. prodejeprodejní cena v ČR bez DPHPC DPH 19%kupující 1VOLVO XC9014 584,008.2.200718.4.2007630 252,00119 747,90VB Leasing 2FORD Focus7 500,001.3.20074.6.2007335 294,0063 706,00H. 3VOLVO S8011 700,008.6.200720.6.2007378 151,3071 848,70M. 4VOLVO S6011 700,008.6.200725.6.2007445 378,0084 621,90O. 5VOLVO S8016 200,0011.6.200725.6.2007504 201,7095 798,30S.l celkem ►2 293 277,00435 722,80 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 12.423,53 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 423.299,27 Kč 2) dne 28. 11. 2007 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné nulové daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2007 a teprve na základě výzvy správce daně podala dne 6. 3. 2008 dodatečné daňové přiznání k DPH, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 6VOLVO V5010 700,0011.6.20072.7.2007332 773,1063 226,90P. 7VOLVO C7011 700,0011.6.200711.7.2007462 184,8087 815,20O. 8VOLVO V7015 200,008.6.200726.7.207563 025,00106 974,80B. 9VOLVO S6012 700,0011.6.20076.8.2007462 184,8087 815,20S. 10VOLVO S6015 000,0012.7.20073.8.2007529 411,70100 588,20B. 11VOLVO S8014 200,008.6.200721.8.2007495 777,0094 223,00J. 12VOLVO XC9027 000,0012.7.200721.8.20071 226 890,70233 109,20G.U.N. 13VOLVO XC7015 500,0012.7.20077.9.2007630 252,00119 747,90P. 14VOLVO XC9025 000,007.9.20077.9.2007 990 000,00188 100,00J. 15VOLVO XC7016 000,0012.7.200717.9.2007636 554,50120 945,50K. 16Chrysler Voy10 000,0024.4.200721.9.2007289 916,0055 084,00H. celkem ►6 618 969,601 257 629,90 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 51.073,87 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 1.206.556,03 Kč 3) dne 5. 3. 2008 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2007, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 17VOLVO V5012 900,0012.7.20074.10.2007445 378,0084 622,00VB Leasing 18VOLVO S6015 000,0012.7.20075.10.2007529 411,80100 588,20L. 19VOLVO S6015 000,0028.8.20078.10.2007519 327,0098 672,50P. 20VOLVO C707 900,0028.6.200715.10.2007218 487,5041 512,50VB Leasing 21VOLVO S6015 000,0010.10.200717.10.2007554 622,00105 378,00H. 22VOLVO V7015 000,0012.7.200726.10.2007504 202,0095 798,00J. 23VOLVO S6017 000,0025.10.20076.11.2007630 252,10119 747,90Solution for Technologies 24VOLVO S4012 000,006.12.200711.12.2007435 000,0069 453,80J. celkem ►3 836 680,40715 772,90 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 48.242,71 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 667.530,19 Kč 4) dne 21. 5. 2008 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2008, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 25VOLVO S6015 000,0012.7.20074.1.2008537 815,00102 184,90P. 26FORD Mondeo12 000,0028.12.200721.1.2008419 328,0079 672,40N. 27VOLVO S6017 000,0025.10.200726.3.2008548 571,50104 228,50H. 28VOLVO S8013 600,0012.7.200726.3.2008387 227,0073 573,00H. celkem ►1 892 941,50359 658,80 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 9.448,09 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 350.210,71 Kč 5) dne 6. 8. 2008 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2008, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území ČR, a to 29VOLVO XC9026 200,0011.6.20074.4.2008952 941,00181 059,00Autoleasing 30VOLVO XC9030 500,0021.4.200820.5.2008726 050,50137 949,50H. 31VOLVO XC9029 000,0030.4.200820.5.2008669 580,00127 220,00H. 32VOLVO V7026 000,002.5.200820.5.2008629 244,00119 556,00H. celkem ►2 977 815,50565 784,50 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 14.521,19 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 551.263,31 Kč 6) dne 29. 10. 2008 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2008, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 33VOLVO V7043 165,0028.5.200828.7.20081 176 470,00223 529,00VB Leasing 34VOLVO XC9037 283,0028.5.200828.7.20081 025 210,00194 790,00VB Leasing 35WW Golf9 550,0022.7.200823.7.2008247 059,0046 941,00B. 36Ford Mondeo7 300,0022.7.200828.7.2008183 193,0034 807,00B. 37Peugeot 3076 200,0028.7.200829.7.2008184 874,0035 126,00B. 38BMW X554 300,0019.6.200829.7.20081 386 554,50263 445,40VB Leasing 39VOLVO S6022 000,002.5.20088.8.2008629 412,00119 588,00FALCON 40Ford Mondeo8 400,0018.8.200819.8.2008218 487,0041 513,00B. 41Ford Galaxy9 400,0018.8.200820.8.2008235 294,0044 706,00B. 42AUDI A48 000,0018.8.200821.8.2008218 487,0041 513,00B. 43Ford Focus6 200,002.9.20083.9.2008184 874,0035 126,00B. 44Ford Focus6 400,0027.8.20088.9.2008180 672,0034 328,00B. 45AUDI A412 750,0012.9.200812.9.2008310 924,0059 076,00B. 46VW Passat11 200,0012.9.200822.9.2008277 311,0052 689,00B. 47Renault Laguna7 200,0018.9.200823.9.2008174 790,0033 210,00B. celkem ►6 633 611,501 260 387,40 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 8.891,75 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 1.251.495,65 Kč 7) u správce daně Finančnímu úřadu Brno II nepodala žádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008, přestože níže uvedená motorová vozidla do České republiky přivezla a prodala následovně 48Ford Focus6 950,0029.9.20081.10.2008180 672,0034 328,00B. 49Ford Galaxy10 200,0025.9.20082.10.2008260 504,0049 496,00B. 50VOLVO V5013 000,006.6.20083.10.2008419 327,7079 672,30ŠkoFIN 51Ford Mondeo6 900,0025.9.20088.10.2008172 269,0032 731,00B. 52VW Touran9 200,008.10.200810.10.2008235 294,0044 706,00B. 53Ford Galaxy9 900,008.10.200813.10.2008252 101,0047 899,00B. 54Peugeot P.4 445,0030.9.200814.10.2008124 370,0023 630,00B. 55VOLVO V7028 006,8016.10.200817.10.2008677 672,00128 728,00H. 56VOLVO XC7027 573,3016.10.200817.10.2008758 287,00144 113,00H. 57VOLVO XC7031 126,5816.10.200817.10.2008777 600,00182 400,00H. 58VOLVO XC7028 266,0116.10.200817.10.2008782 488,00148 712,00H. 59VOLVO C7020 184,7816.10.200817.10.2008583 200,00136 800,00H. 60VOLVO S8021 891,4816.10.200817.10.2008580 840,40110 359,60H. 61Ford Mondeo7 500,008.10.200827.10.2008197 479,0037 521,00B. 62Ford Focus7 000,003.11.20086.11.2008189 076,0035 924,00B. 63VW Passat10 600,0014.11.200826.11.2008271 428,0051 572,00B. 64Peugeot 3076 600,0014.11.200828.11.2008176 471,0033 529,00P. 65AUDI A410 700,003.11.20083.12.2008277 311,0052 689,00P. 66VOLVO XC9033 908,0221.10.20085.12.2008873 949,60166 050,40K. 67VOLVO C7019 253,3121.10.200811.12.2008567 227,00107 773,00F. 68Ford Mondeo6 900,005.12.20085.12.2008184 874,0035 126,00B. celkem ►8 542 440,701 683 759,30 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 29.025,75 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 1.654.733,55 Kč 8) dne 28. 4. 2009 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2009, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 69VOLVO XC70D527 000,0011.9.20086.2.2009990 000,00188 100,00KLIMARK 70VOLVO S8024 653,5016.10.200820.2.2009629 411,80119 588,20P. 71VOLVO S8018 798,7020.10.200819.2.2009609 244,00115 756,00B. 72VOLVO S8026 965,8029.10.200826.2.2009747 899,00142 101,00S Morava L. 73Ford S-Max10 000,0030.3.200931.3.2009302 521,0057 479,00B. celkem ►3 279 075,80623 024,20 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 20.876,78 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 602.047,42 Kč 9) dne 7. 9. 2009 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2009, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 74Ford Focus6 750,0025.3.20096.4.2009184 874,0035 126,00B. 75Peugeot 3076 200,001.4.20099.4.2009163 866,0031 134,00B. 76Renault Sc.6 500,0023.4.200927.4.2009174 790,0033 210,00B. 77VOLVO XC9029 932,0027.5.20085.5.2009924 369,75175 630,25V. 78Ford S-Max22 000,0028.12.200718.5.2009470 588,0089 412,00Š. 79VOLVO S6014 700,0011.6.200725.5.2009352 941,0067 059,00H. 80Opel Astra3 500,0026.5.200929.5.2009117 647,0022 353,00B. 81Ford Focus4 100,003.6.20094.6.2009113 445,0021 555,00B. 82Opel Movano7 990,0012.6.200915.6.2009236 975,0045 025,00B. 83Ford S-Max11 650,0016.6.200916.6.2009306 723,0058 277,00B. 84Ford C-Max5 400,0016.6.200917.6.2009168 067,0031 933,00B. celkem ►3 214 285,75610 714,25 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 24.366,84 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 586.347,41 Kč 10) dne 3. 11. 2009 podala u správce daně Finančnímu úřadu Brno II řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2009, do něhož nezahrnula následující dovozy motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodeje na území České republiky, a to 85MAZDA 38 380,0029.7.200914.8.2009205 882,0039 118,00B. 86VW Passat14 600,002.9.20092.9.2009378 151,0071 849,00B. 87Peugeot 3074 800,009.9.200910.9.2009159 664,0030 336,00B. 88Renault Laguna4 750,0015.9.200915.9.2009124 370,0023 630,00B. 89VOLVO XC7028 000,0028.8.200930.9.2009882 353,00167 647,00V. celkem ►1 750 420,00332 580,00 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 9.739,90 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 331.640,10 Kč 11) u správce daně Finančnímu úřadu Brno II nepodala žádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2009, přestože níže uvedená motorová vozidla do České republiky přivezla a prodala následovně 90VOLVO XC7034 014,0028.5.20086.10.2009780 000,00148 200,00H. 91VOLVO S6015 000,0012.7.20076.10.2009327 717,0062 283,00H. 92Ford Focus5 000,0021.10.200928.10.2009134 454,0025 546,00B. 93Škoda Octavia9 700,0026.10.200929.10.2009250 420,0047 580,00B. 94Ford Focus6 800,0021.10.200930.10.2009163 865,5031 134,50B. 95Ford C-Max5 300,0021.10.20092.11.2009151 260,5028 739,50B. 96Peugeot P.3 780,0011.11.200911.11.200999 160,0018 840,00B. 97Ford Mondeo8 500,0026.10.200914.11.2009252 101,0047 899,00B. 98VW Touareg16 723,0030.11.20094.12.2009462 185,0087 815,00B. 99Citroen C35 200,009.12.20099.12.2009134 454,0025 546,00B. celkem ►2 755 617,00523 583,00 a po odečtení všech zdanitelných plnění na vstupu ve výši 16.463,22 Kč tak snížila daňovou povinnost společnosti o 507.119,78 Kč a způsobila tak českému státu zastoupenému výše uvedeným správcem daně celkovou škodu ve výši 8.123.543,42 Kč. Za to byla odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona na dobu šesti roků. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 1 T 3/2015, podala obviněná odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 6 To 107/2015, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 6 To 107/2015, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace vytkla odvolacímu soudu, že neprovedl obhajobou navrhovaný důkaz výslechem svědka P. P. B., který jí a svědkyni K. pomáhal s daňovými přiznáními společnosti APP Consulting CZ, s. r. o. Soud se podle jejího názoru s tímto návrhem dostatečně nevypořádal, když pouze v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání uvedl, že dodatečné označení osoby, která měla obviněné pomáhat v rámci daňového řízení, je nepodstatné. Dovolatelka z toho dovozuje, že z tohoto důvodu nebyl zjištěn úplný stav věci, nemohla proto být správně posouzena ani subjektivní stránka trestného činu. V této souvislosti zdůraznila, že její úmysl nebyl v průběhu řízení prokázán s tím, že neznalost v oboru účetnictví není projevem úmyslu. Její zavinění by proto mělo být s ohledem na osobu P. P. B. opětovně zkoumáno a posouzeno. Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitka nenaplnění subjektivní stránky vytýkaného trestného činu byla uplatněna již v předchozích stadiích trestního řízení a rozhodující soudy se s ní náležitě vypořádaly. I když jde o námitku uplatněnou právně relevantně, neshledala ji státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství jako opodstatněnou, neboť skutkový stav věci tak, jak byl nalézacím soudem zjištěn a ve výroku o vině v rozsudku popsán, naplňuje podle ní znaky uvedeného trestného činu jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, tj. při existenci úmyslného zavinění dovolatelky. K námitce neprovedení výslechu svědka P. P. B. podotkla, že nejde o problematiku tzv. opomenutého důkazu, protože skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, tedy v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu, proto by bylo provádění dalších důkazů nadbytečné. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila současně souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu). Obviněná v dovolání deklarovala důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněná uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a rozhodující soudy se s nimi náležitě a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck). Námitku nesprávného právního posouzení skutku, v rámci které obviněná namítla, že jí nebylo prokázáno úmyslné zavinění, je sice možno formálně považovat z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za právně relevantní, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou. V průběhu řízení bylo na základě učiněných skutkových zjištění bez pochybností prokázáno, že obviněná M. K. v pozici jednatelky obchodní společnosti APP Consulting CZ, s. r. o., věděla, že vozidla specifikovaná ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně byla z jejího rozhodnutí dovezena z jiných států Evropské unie na území České republiky za účelem jejich prodeje, jak se i stalo. Obviněná jako jediný disponent na účtu společnosti APP Consulting CZ, s. r. o., dávala příkazy k úhradě nákupu vozidel a na druhé straně přijímala stržené částky, přičemž však za tato zdanitelná plnění neodvedla daň z přidané hodnoty. Jen ona rozhodovala o tom, které doklady budou založeny do účetnictví, proto je také třeba výhradně jí klást za vinu, že se tak u předmětných vozidel nestalo. V dané souvislosti nelze přehlédnout i to, že obviněná dlouhodobě nereagovala na opakované výzvy správce daně, a přestože písemnosti z finančního úřadu přebírala, finanční úřad nenavštívila a k daňovému řízení se ani v jednom případě nedostavila. Obviněná musela vědět, že se dopouští protiprávního jednání již jen z toho důvodu, že žalované období zahrnuje celkem 11 čtvrtletních zdaňovacích období (tedy téměř tři roky), kdy neplnila své daňové povinnosti, ač k tomu byla ze strany správce daně opakovaně vyzývána. I kdyby tedy v počátku jejího podnikání nejednala s úmyslem spáchat předmětný zločin, tak v dalším téměř tříletém období už si toho jednoznačně musela být vědoma. Ostatně obviněná ani nepopírá, že věděla o probíhajících obchodech s vozidly, že se jich zúčastňovala a měla o nich přehled a že z této činnosti byl generován zisk. Rovněž připustila, že si byla vědoma své daňové povinnosti vůči státu, kterou však neplnila. Na základě výše uvedených skutečností nemůže dle názoru Nejvyššího soudu obstát námitka obviněné, že jí nebyl prokázán úmysl protiprávní čin spáchat. Naopak příslušné soudy nižších stupňů dle provedeného dokazování správně a důvodně dovodily, že obviněná jednala ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V přímé příčinné souvislosti s předmětným jednáním obviněné došlo ke zkrácení daňové povinnosti a vzniku škody v celkové výši 8.123.543,42 Kč, tedy škody velkého rozsahu jakožto znaku kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pokud jde o námitku neprovedení výslechu svědka P. P. B., jehož obviněná označila za osobu, která jí měla pomáhat s daňovými přiznáními, tak již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně vysvětlil, proč navrhovaný důkaz vyhodnotil jako nadbytečný a proč by další dokazování ve věci vedené tímto směrem nemohlo na zjištěném skutkovém stavu nic změnit. Podle názoru tohoto soudu bylo možno ve věci meritorně rozhodnout, neboť dosud zjištěný skutkový stav věci a výsledky provedeného dokazování pro takovýto postup skýtají jednoznačný podklad. Nejvyšší soud připomíná, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu nebo § 134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.). Dle názoru Nejvyššího soudu je na základě provedeného dokazování zřejmé, že v posuzované věci nejde o případ tzv. opomenutého důkazu, neboť odvolací soud se návrhem obviněné na doplnění dokazování řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování prováděno nebude, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušný obviněnou navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu a její viny žádný vliv. Takové rozhodnutí, tj. stanovení hranice, že skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností, nadto v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu) je zcela v kompetenci rozhodujícího soudu, stejně jako i posouzení stavu, zda provádění dalších důkazů bude přínosem pro posouzení rozhodných skutečností z hlediska obhajoby obviněné či zda naopak bude jen vršením a opakováním okolností již zjištěných. Subjektivní názor obviněné o významu výpovědi svědka pro posouzení jejího zavinění postrádá v tomto případě právní relevanci. Nejvyšší soud uzavírá, že v průběhu trestního řízení, jež bylo proti obviněné vedeno, bylo bez pochybností prokázáno, že obviněná svým protiprávním zaviněným jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud se ztotožnil také se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněné M. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 8. 11. 2016 JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu