21 Cdo 1753/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Ing. R. K., zastoupeného JUDr. Richardem Syslem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká č. 678/6, proti žalované O2 Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou č. 266/2, IČO 601 93 336, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 26/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016 č.j. 23 Co 320/2016-614, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.10.2016 č.j. 23 Co 320/2016-614 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k požadavkům pro řádný výkon sjednané práce ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce srov. například stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 24.3.1978 sp. zn. Cpjf 44/77 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 15, ročník 1978, str. 500, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.11.2006 sp. zn. 21 Cdo 758/2006 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35, roč. 2007, vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2008 sp. zn. 21 Cdo 4059/2007; k náležitostem výzvy pro odstranění neuspokojivých pracovních výsledů srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2010 sp. zn. 21 Cdo 2894/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2013 sp. zn. 21 Cdo 1731/2012; k otázce stanovení přiměřené lhůty, ve které má zaměstnanec odstranit neuspokojivé pracovní výsledky srov. například závěr uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, Praha 1986, str. 190-191, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2009 sp. zn. 21 Cdo 4066/2008, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 9, roč. 2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2010 sp. zn. 21 Cdo 2894/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2013 sp. zn. 21 Cdo 1731/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že délka lhůty k odstranění vytýkaných nedostatků byla přiměřená a přesně stanovená, že vytýkané nedostatky v žalobcově práci jsou dostatečně určité; nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, že s žalobcem bylo možno skončit pracovní poměr ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce], a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. června 2017 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu